Interkulturní asistenti a asistentky působí v rámci vybraných nízkoprahových klubů, někteří jsou součástí takzvaných mobilních týmů – ty tvoří dvojice asistentů a pohybují se v ulicích, parcích, na hřištích, v nákupních centrech a dalších veřejných prostranstvích. Dochází i do okolí škol a ubytoven, tam kontaktují mladé lidi z Ukrajiny, zjišťují podrobnosti o jejich aktuální situaci a pokud to potřebují, nabízí jim pomoc například s doučováním, výběrem vhodné školy, hledáním zaměstnání nebo lékařky.
„Mám velkou radost z toho, že interkulturní asistenti a asistentky si během velmi krátké chvíle získali pevné místo v několika organizacích, které jsou členy České asociace streetwork. Díky své jazykové vybavenosti mohou dobře komunikovat s mladými lidmi z Ukrajiny, snáze u nich získávají důvěru i zjišťují podrobnější informace o jejich aktuálních potřebách. Na konci loňského roku interkulturní asistenti a asistentky zahájili tříměsíční vzdělávací kurz pracovník v sociálních službách. Ti, co ho absolvují, tak budou mít odbornou kvalifikaci v práci v registrovaných sociálních službách, kde mimochodem v České republice chybí přes tři tisíce pracovních sil,“ vysvětluje Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. Ta připravila již druhý projekt na podporu činnosti interkulturních pracovníků a pracovnic a dlouhodobě podporuje jejich práci a začlenění mezi ostatní sociální pracovníky.
Působí takřka po celé Praze
Interkulturní asistenti a asistentky v uplynulém roce působili na území většiny pražských městských částí. „Na Praze 2 tak opakovaně docházeli do parku Folimanka, kde třem desítkám mladých lidí předávali preventivní informace a řešili téma pracovního vykořisťování některých pracovních agentur zaměřených na lidi prchající před válkou z Ukrajiny. Na Praze 3 zase asistenti a asistentky zaznamenali u mladých lidí pocity izolace a ztráty kontaktu se svou mateřskou zemí. V místním komunitním centru Žižkostel, kde působí v nízkoprahovém klubu Husita, pořádají ukrajinské večery a společné vaření s místní komunitou romských žen,“ popisuje některé konkrétní aktivity interkulturních asistentů a asistentek na různých místech Prahy Šimon Pohořelý z České asociace streetwork, který je jejich koordinátorem.
Na Praze 5 se asistenti a asistentky setkávali na místních pražských ostrovech (Slovanský Střelecký, Dětský, park Kampa) s dětmi za doprovodu rodičů a informovali je o možnostech zájmového vzdělávání. Na Praze 6 působili asistenti a asistentky na Strahovských kolejích, kde stále bydlí rodiny s dočasnou ochranou. Pomáhali zde dětem s doučováním češtiny a matematiky a dospělým s prodlužováním víz, doprovázeli je na úřady a k lékaři. Dále působili asistenti a asistentky na Proseku v Parku přátelství (Praha 9) nebo na Praze 12, kde se nachází velká ubytovna s největším množstvím i podílem lidí s dočasnou ochranou v Praze. Bydlí zde přes 350 lidí s dočasnou ochranou, z toho je více než 120 ve věku do 18 let.
Zájem zavést interkulturní práci s dětmi a dospívajícími z Ukrajiny do praxe nízkoprahových služeb projevily i další členské organizace České asociace streetwork působící mimo Prahu. Jako první organizace v ČR, ještě před pražským týmem ČAS, s interkulturními asistenty pracovala plzeňská organizace Ponton. Dlouhodobé zkušenosti s nimi má brněnská organizace Ratolest nebo město Havlíčkův Brod.
Fungování interkulturních asistentů a asistentek v roce 2024 podpořila Nadace EP Corporate Group z grantové výzvy Druhý domov a Nadace Blíž k sobě. Interkulturní práce byla od poloviny Roku 2024 podpořena i z prostředků Evropské unie – konkrétně z Operačního programu Zaměstnanost Plus Evropského sociálního fondu prostřednictvím grantu MPSV ČR. V Praze práci finančně podporuje Magistrát hlavního města Praha.
Medailony tří interkulturních asistentek působících na území hl. M. Prahy
Iryna Vavryshchuk
Do Česka jsem přijela se svou maminkou na jaře roku 2022. Hledaly jsme pro sebe bezpečné místo, a protože jsem už dříve v Česku byla a měla jsem tu kamarádku a sestřenici, rozhodly jsme se jet právě sem. Na Ukrajině jsem pracovala jako školní psycholožka a svou budoucnost jsem si představovala ve své rodné zemi. Po příjezdu do Česka pro mě však bylo obtížné najít práci ve svém oboru, a tak jsem první rok pracovala v továrně. Tato práce mi přinesla určitou stabilitu a postupnou adaptaci na nový život. Po roce jsem si ale uvědomila, že chci dělat práci, která mě bude naplňovat, rozvíjet a zároveň mi umožní být užitečná pro ukrajinské uprchlíky. Proto jsem začala pracovat jako interkulturní asistentka v České asociaci streetwork. Jsem vděčná za možnost vykonávat smysluplnou práci, díky níž mohu pomáhat svým krajanům s adaptací a integrací do české společnosti.
Tetyana Balazh
Pocházím z Ukrajiny. Vystudovala jsem právo a devět let jsem pracovala ve státní službě na oddělení péče o děti, kde jsem usilovala o ochranu těch nejzranitelnějších. Když začala válka, musela jsem učinit nejtěžší rozhodnutí v životě – opustit domov a hledat bezpečí pro svou rodinu. Přechod do nové země byl plný výzev, nejistoty a obav. Musela jsem se zorientovat v novém prostředí, najít školu pro děti, lékařskou péči i práci. Často jsem se setkávala s pocitem bezmoci, ale zároveň jsem poznala mnoho laskavých lidí, kteří mi pomohli. Právě tyto zkušenosti mě vedly k rozhodnutí zapojit se do práce v České asociaci streetwork. Chci pomáhat svým krajanům, kteří se ocitli v podobné situaci, být jim oporou a usnadnit jim cestu k novému životu. Věřím, že s podporou a pochopením se každý může cítit v bezpečí, i když je daleko od domova.
Alla Derdina
Narodila jsem se a vyrůstala v Kyjevě, hlavním městě Ukrajiny. Po ukončení studia pedagogiky jsem začala pracovat jako učitelka na střední škole. V roce 2014 jsem se poprvé setkala s realitou války, když do Kyjeva přicházeli uprchlíci z Doněcké a Luhanské oblasti. Pomáhala jsem jim se začleněním do nové reality a naslouchala jejich příběhům. Netušila jsem, že o osm let později se ocitnu ve stejné situaci. V únoru 2022, když se válka rozšířila na celé území Ukrajiny, jsem se ocitla v přímém ohrožení. Žila jsem na předměstí Kyjeva, kde brzy začaly dopadat rakety. Město zachvátila panika a můj manžel a syn se zapojili do obrany. Na naléhání přátel jsem se rozhodla opustit Kyjev se svým nejmladším synem. Cesta vlakem byla plná nejistoty, strachu a vyčerpání. Nakonec jsme se dostali do Polska, kde nás přijali dobrovolníci a nabídli nám pomoc. Díky mezinárodním humanitárním organizacím jsem dostala možnost dojet přes Německo až do Prahy a po nelehkých zaměstnáních nalézt práci v České asociaci streetwork, kde působím doteď. Mé velké díky patří všem Čechům a podpoře Evropské unie při adaptaci ukrajinských uprchlíků. Jsem ráda, že mohu být součástí týmu, který pomáhá ukrajinským dětem překonat stres a obtíže spojené s jejich adaptací na nové místo.