Kolik klientů Progressive je bez stálého bydlení?
Pracuji v Ambulantních službách Progressive, kde je to trochu jinak než v kontaktním centru nebo v terénním programu. Několik klientů na ulici máme, někteří z nich třeba nechtějí do jiné formy bydlení, protože mají psy a je pro ně těžké něco najít. Většina lidí, kteří spolupracují s naší službou, ale nějakou formu bydlení má a pokud ho nemají, tak to s nimi řešíme. Jsme schopni jim zabezpečit ubytovnu, nebo azylový dům apod. Takže v naší služběh je lidí, kteří jsou bez domova, opravdu minimum. Horší to je v terénním programu, kde kolegové dochází různě do squatů nebo do stanových městeček, kde žijí lidé bez domova.
Naše kontaktní centrum využívá kolem 2000 lidí ročně a spousta z těch, co využívá služby kontaktní místnosti, je na ulici. Pro tyto klienty je tedy zajímavé, že je tam sprcha a že si mohou posedět v teple, hlavně teď v zimě. Další skupinu klientů kontaktního centra tvoří lidi, kteří dochází do káčka třeba jenom na poradenství nebo jenom na výměnu injekčního materiálu, a nevyužívají hygienický a potravinový servis. Jsou to lidi, kteří standardně fungují, chodí do práce apod.
Ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy zabydlujete klienty. Veřejnost může vnímat jako nespravedlivé, aby lidé, kteří společnosti nijak nepřispívají, získali sociální byt. Jak se na to díváte vy?
Ti, které jsme byli schopni zabydlet a kteří byty opravdu získali, jsou lidé mající invalidní důchod. Spousta našich klientů má duální diagnózu a na základě psychiatrické diagnózy má přisouzenou nějakou invaliditu, někdy je to i na základě fyzického stavu. Bez toho by se ten člověk jakožto jednotlivec „jenom“ v sociální nouzi neměl šanci k sociálnímu bytu dostat.
Můj pohled je takový, že je správné, aby lidé, kteří chtějí bydlet a zvládnou v domě fungovat, aniž by obtěžovali další nájemníky, bydleli. Ať už jsou z jakékoli cílové skupiny, ať jsou to důchodci, uživatelé drog, nebo kdokoliv jiný, myslím, že je dobré jim to umožnit. Líbí se mi myšlenka, že bydlení není žádný nadstandard, i když to v současné době vypadá bohužel úplně jinak. Nechci na bydlení pohlížet jako na nějaké luxusní zboží, které by mělo být dostupné jen vyvoleným.
Společnost namítne: „Dáváte byt člověku, který je na ulici, protože si za to může sám a k tomu mu ještě dáváte dávky na to, aby si ten byt zaplatil!“
Ano, je to tak, jsou to peníze, které společnost do toho člověka investuje skrze různé projekty, nebo státní dávky, ale pořád je to levnější, než když bude ten člověk na ulici, bude užívat návykové látky rizikově, šířit infekční nemoci, krást a na základě toho pak půjde do vězení. Zabydlet klienta něco stojí, je to ale méně peněz, než když ho kriminalizujeme. Jeden den ve věznici se dle vyjádření šéfa odboru výkonu vazby a trestu Pavla Horáka pohyboval kolem 1 200 Kč na den v roce 2018. Teď po 3 letech to bude o něco dražší. Až takhle drahé to bydlení v sociálních bytech není.
No a myslím, že málokdo, kdo vychází z vězení, to hodnotí tak, že ho to změnilo k lepšímu, že je resocializovaný a odteď už bude žít jinak..
Jak bydlení na klienta působí, jaký to má vliv?
Pokud je to opravdu člověk z ulice, tak je to otočení celého jeho života o 180 stupňů. V tu chvíli nemusí řešit základní existenční věci, jako kde bude večer spát ani co budete jíst, protože když bydlíte, tak to jídlo se už nějak vždycky povede zařídit. Někteří naši klienti si, když se zabydleli, více uvědomili, jak jsou osamělí, bylo to pro ně najednou těžké zjištění. Na ulici nemáte na takové myšlenky moc prostor, ale pak najednou bydlíte mezi čtyřmi stěnami a zjistíte, že jste např. starý chlápek, o kterého nemá nikdo zájem. Samota je pak pro naše klienty dost těžká. A proto si myslím, že je fajn, že tu jsou organizace, které se zabydlenými lidmi spolupracují a dávají jim možnost nebýt na všechno úplně sami.
A co to naopak znamená pro vás pracovníky?
Kontinuálně pracujeme s člověkem, v rámci této práce zažádáme o byt a pokud klient splňuje kritéria, která jsou nastavena, tak třeba za rok a půl by mohl začít bydlet, když jsou byty k dispozici. S různými klienty je to různě dlouhé, záleží na tom, kolik získají bodů v posouzení žádostí. Pokud se to povede a ten člověk už má klíče, což je obrovská sláva, tak jim nejprve pomáháme zorientovat se v tom, co si vyřídit – častokrát s klienty vyrážíme nahlásit odběry elektřiny a plynu, protože to úplně neumí, říkáme jim, jak je potřeba energie platit, jak fungují složenky. Pokud jsou to lidi, kteří nemají příjem, tak s nimi řešíme také dávky na bydlení, případně dávky v hmotné nouzi.
Dávky mají někdy obrovské zpoždění, což znamená, že ten klient má potom zpoždění na nájmu. To je nepříjemné, ale dá se to řešit komunikací s magistrátem, nebo s danou městskou částí. Nicméně, není to tak jednoduché, že bychom zabydleli klienta, donesli nájemní smlouvu na úřad a každý měsíc by mu přišly peníze. V reálu je to o dost komplikovanější.
Byty se pronajímají nevybavené, a tak v momentě, kdy už ten člověk má klíče, řešíme s ním, co všechno by do bytu potřeboval. Velmi dobře probíhá spolupráce s nábytkovou bankou, která je skvělá a fungují tam velmi vstřícně. Klient tam může přijít a osobně si nábytek ve skladu vybrat, dokonce mu jej i bezplatně dovezou domů.
V bytech není ani elektronika, takže lednici, pračku a takovéhle základní věci pak sháníme různě, uděláme třeba výzvu na Facebooku, a nebo je nakoupíme z volných peněz, které máme aktuálně od Nadace Agrofert, v minulosti to byl Nadační fond Avast. Tímto způsobem se snažíme klienty na začátku podpořit.
Mnohdy byli klienti předtím, než se zabydleli, v nějaké hodně vypjaté situaci, spoustu věcí neřešili, ať už somatických obtíží nebo svého psychického stavu. Takže se nám občas stane, že toho člověka zabydlíme, má malou hezkou garsonku s nábytkem a on se nějak zhorší, třeba i psychiatricky. Často je to spojené s tím, že si to už může dovolit mít nějaké propady a moct „bláznit“. Jsme tedy pak s klientem více v kontaktu, navštěvujeme ho doma anebo s ním trávíme čas více i jinde.
Všichni klienti, které jsme zabydleli, byli hrozně vděční za to, že bydlí, nebyli to nějací trouble makeři, na které by si stěžovali sousedi. Vím ale, že kolegové z jiných organizací se potýkají i s tím, že soužití klientů s okolím nemusí být úplně jednoduché.
Dlouhodobě se hovoří o trendu stárnutí populace uživatelů návykových látek. Jak tuto problematiku vnímáte?
V nízkoprahových sociálních službách pro uživatele drog klientela opravdu stárne, průměrný věk klienta v kontaktním centru je teď kolem 37 let přičemž nějakých 15 let zpátky, když naše káčko začínalo, to bylo do 30 let. Se stárnutím klientely je spojeno to, že klienti jsou více poškození, jak zdravotně, sociálně, psychicky i fyzicky. Někdy jsou to trochu „geronto“ klienti.
Klienti jsou na kontaktní centra navázáni hlavně kvůli tomu, že zde probíhá výměna harm reduction materiálu, takže do nich dochází především lidé, kteří užívají injekčně.
V posledních letech lidé, kteří užívají drogy a jsou mladí – to se pořád děje, to se nezměnilo, že by mladí lidé přestali brát drogy – užívají jinak a užívají i jiné substance. V našem terénním programu a v kontaktním centru jsou lidi užívající injekčně buď opiáty, nebo stimulanty – jsme v ČR, takže hlavně pervitin. Pro dnešní mladé lidi, kteří zneužívají nějaké jiné návykové látky nebo klidně i ten pervitin, není úplně lákavé začínat jehlou. To se už posunulo, když někdo 20 let zpátky začal užívat pervitin, tak bylo velmi pravděpodobné, že se dostane k jehle a bude pokračovat jehlou, protože to byl standard. Dnes už je injekční užívání doménou spíše starších klientů. Samozřejmě, že i mladí lidé s jehlou experimentují, ale už to není tak časté jako v minulosti. I to je důvod, proč klientela kontaktních center stárne – mladí lidé, i když drogy sami berou, se nechtějí identifikovat se službou, kam chodí lidé, kteří si „šlehají“.
Proto vznikl program Party Harm Reduction?
Ano, mladí lidé nám vypadávali a tak jsme přišli s něčím, co je pro ně zajímavější. Právě pro mladé a pro lidi, kteří žijí nočním životem, funguje program Party Harm Reduction. Kolegové vyráží v rámci Prahy a Středočeského kraje na různé parties, ať už jsou to jednodenní párty, nebo vícedenní festivaly. Tam mají svůj stánek a pracují s lidmi, kteří se u nich mohou zastavit a třeba si oddechnout v chillout zóně, když jsou unavení. Pracovníci s nimi komunikují možnosti bezpečnějšího braní a různá další preventivní témata, distribuují harm reduction materiál – na párty nejde moc o stříkačky, ale spíše třeba brčka na bezpečnější šňupání drog a podobně. Takže lidi, které neumíme podchytit v kontaktním centru a terénním programu, se snažíme podchytit ve službě Party Harm Reduction.
Vaše cílová skupina se proměňuje, jaké nároky to klade na služby?
Naše služby vznikaly postupně v reakci na potřeby cílové skupiny. V kontaktním centru jsme chtěli pracovat s klienty více individuálně a bylo opravdu náročné spojit individuální práci s tím, že musíte mechanicky obsloužit sto lidí, kteří denně do K-centra přicházejí. Proto vznikly Ambulantní služby Progressive, služba, ve které pracuji já – zprvu při káčku, později jsme se oddělili. Nyní máme své samostatné prostory na Praze 2, kde poskytujeme konzultace. Hodně pracujeme formou case managementu a do našeho programu může nastoupit člověk, který má nějakou potíž s drogami nebo s alkoholem. Je nám jedno, jestli je závislost primárně alkohol, nebo něco jiného. Důležité pro nás je, že ten člověk chce spolupracovat a chce svou situaci řešit. Nemáme podmínku abstinence, samozřejmě je to výhodnější a je to pak jednodušší, ale pokud ten člověk s námi chce spolupracovat dejme tomu na zlepšení své sociální situace, tak nemusí začít abstinovat, spolupracujeme i s lidmi, co pořád berou.
Jsme hodně v terénu, klienty také navštěvujeme, ať už u nich doma, nebo se potkáváme venku, případně když jsou klienti stabilizovanější, nebo něco musíme řešit u počítače apod., potkáváme se u nás v kanceláři.
Pracujeme s klienty na všemožných tématech, ať už jsou to sociální věci, doprovody do zdravotních zařízení, nabízíme terapeutické nebo adiktologické konzultace, podle toho, co ten člověk potřebuje. A také se snažíme s nimi zdravě trávit volný čas, ať už sportem nebo kulturou. Častokrát když pořešíme některé základní sociální věci, třeba zažádáme o insolvenci, a klienti jsou stabilizovaní, tak víc než z terapeutické nebo adiktologické konzultace profitují z toho, že se s někým z nás jednou týdně potkají a jdeme si třeba zaplavat, zaběhat a podobně.
V Ambulantních službách pracujete formou case managementu, klienty navštěvujete v jejich domácím prostředí. Co to přináší do vztahu hranic mezi klientem a pracovníkem?
V tomto programu je to hodně o práci s hranicemi, aby byl vztah dlouhodobě udržitelný. Cílem je, aby to, co děláme, bylo prospěšné pro klienta. Zároveň to klade velké nároky na zaměstnance, kteří si musí hlídat, aby jim v tom bylo dobře, aby se jich příliš nedotýkalo, když se klientovi nedaří, nebo když si třeba ublíží, což se našim klientům občas stává.
Někdy si s klientem „jenom“ povídáme o tom, jak se má, jsme u něho doma a třeba pečeme štrůdl, a to nás ke klientům přibližuje. Vztah s klientem je častokrát hodně nablízko a má přátelské rysy, ale pořád se na poradách a supervizích vracíme k tomu, že jsou to naši klienti a ne naši přátelé, to si musíme neustále uvědomovat. Kdybychom to nedělali, tak by to byla velmi lehká cesta k vyhoření.
Myslím, že právě pro lidi z naší cílové skupiny, kteří mají duální psychiatrickou diagnózu a těžce fungují v rámci klasických strukturovaných služeb, je tohle dobré a pro nás jako pro pracovníky je to také dobré, hodně nás to baví. Máme to nastavené tak, že skoro nic není nemožné, skoro nic není zakázané, samozřejmě se nebavíme o tom, že chodíme s klienty na pivo, ale běžně si zajdeme s klientem na sport, do bazénu a to, že jste s klientem v plavkách, není úplně běžná situace (smích).
Které služby podle Vás chybí?
Myslím, že je spousta věcí, do kterých ještě nezasahujeme, a bylo by do budoucna fajn, aby je Progressive měl.
Naše ambulantní služba je hodně o case managementu a o individuálech a myslím, že by bylo dobré, abychom měli i klasickou ambulantní léčbu, třeba 3 měsíční, tak jak ji poskytují některé organizace. To je zase jiný typ služby, pro trochu jinou cílovou skupinu – pro lidi, kteří chtějí abstinovat, chtějí někam docházet a abstinenci si udržet.
Pořád ještě v naší organizaci nemáme psychiatrickou péči pro klienty, to nám chybí určitě a potřebujeme to i v ambulantních službách, protože lidi, se kterými pracujeme formou case managementu, mají z 90% duální diagnózy. Tihle lidé trošku vypadávají z klasických léčebných programů. A k tomu bychom potřebovali – a já doufám, že se to povede v příštím roce – mít svého psychiatra.
Také bychom mohli mít substituci a spoustu dalších věcí, to by bylo na dlouhé povídání.
Kdybyste si mohl závěrem přát pro Vaši organizaci jakákoliv tři přání, co by to bylo?
Peníze určitě (smích). Dlouhodobě potřebujeme mít stálý přísun peněz, abychom mohli dělat to, co chceme pro klienty, reagovat na jejich potřeby.
Dále ať jsme celkově jako organizace progresivní a nebojíme se zkoušet nové věci a abychom se nenechali odradit, když náhodou nevyjdou. Díky tomu, že zkoušíme nové věci, vznikly v organizaci různé projekty.
A za třetí, abychom měli v organizaci i nadále schopné kolegy na co nejdelší dobu.
Miroslav Giljan vystudoval obor Sociální politika a Sociální práce na FF UK v Praze. Dlouhodobě se věnuje práci s klienty, kteří se potýkají se závislostí na návykových látkách a dalšími komplikacemi v oblasti duševního zdraví. Pět let pracoval jako vedoucí kontaktního centra pro drogově závislé STAGE 5, nyní vede Ambulantní služby Progressive, kde se prostřednictvím case managementu a individuální práce věnuje zejména klientům s duální diagnózou. Je lektorem České asociace streetwork.
Progressive o.p.s. je členskou organizací České asociace streetwork, pracuje v Praze od roku 2003 s lidmi užívajícími návykové látky. Organizace má několik základních služeb, mezi něž patří Kontaktní centrum STAGE 5, Terénní program NO BIOHAZARD, PARTYHARM reduction (program zaměřený na minimalizaci rizik spojených s užíváním návykových látek na hudebních akcích), FIXPOINT (program zaměřený na bezpečnou likvidaci injekčního odpadu zaměstnávající peer pracovníky), NON STOP 24 (automaty na HR materiál), Ambulantní služby Progressive a osvětový program pro děti, dospívající, laickou i odbornou veřejnost CROSS OVER.
Pro streetwork.cz připravila Michaela Burdová