Nebylo nic nalezeno.

Ilustrační foto

Vyjádření ČAS k článku Děti bez budoucnosti, Respekt 6/2020

V dnešním čísle časopisu Respekt (11/2020) v rubrice Dopisy můžete najít vyjádření České asociace streetwork k článku Děti bez budoucnosti (Respekt 6/2020), jenž byl věnován problematice narůstajícího počtu dětí, které nedokončily povinnou školní docházku. Ve vyjádření reagujeme na v článku citované výroky, které odporují etice a principům sociální práce.

Jako odborná organizace sdružující nízkoprahové sociální služby máme potřebu se vyjádřit k článku Děti bez budoucnosti, který vyšel 3. února 2020. Konkrétně bychom rádi reagovali na vyjádření citované pracovnice terénní služby města Litvínov, paní Nejedlé.

Její vyjádření jsou v přímém rozporu s etikou sociální práce. Mezi klíčové hodnoty sociálního pracovníka patří, že klienty nehodnotí, a to navzdory možným opakovaným selháním. Neposuzuje ani, kdo může za klientovu situaci. Službu poskytuje všem bez rozdílu. To je dáno mimo jiné zákonem o sociálních službách.

Sociální pracovník hájí práva svých klientů. Je nemyslitelné, aby podléhal hoaxům s diskriminačním nebo rasistickým podtextem, naopak takové smyšlenky a lži má vyvracet. Sociální pracovník by měl ve své práci vidět smysl. Pokud tento smysl postrádá, měl by profesi změnit. Nemotivovaný pracovník může jen těžko motivovat svého klienta.

Článek se věnuje narůstajícímu počtu dětí, které nedokončily povinnou školní docházku. Dospívajících a mladých lidí v NEET situaci (Not in Education, Employment, or Training) bohužel přibývá. Je ale nemyslitelné, že funkčním řešením může být restrikce vůči rodičům nebo samotná sociální práce s dětmi či rodinami. Výzkumy naopak poukazují na potřebu komplexních a vzájemně provázaných opatření a spolupráce na poli sociální práce, škol a obcí.

Pokud by se restriktivními opatřeními podařilo přimět rodiče, aby „posílali“ děti do školy, neznamená to, že děti do školy chodit budou, nebo že budou prospívat. Klienti našich služeb se ve školách kvůli chudobě, prožitým traumatům či nižšímu společenskému statusu rodiny často setkávají s vyloučením z vrstevnické skupiny, se šikanou apod. Školní úspěch zažívají minimálně a nepociťují to, že by je škola připravovala na praktický život. Naopak represe a tlak, zejména ze strany školy, podpoří v dítěti odpor k autoritám obecně.

Na závěr chceme zdůraznit, že principem sociální práce není romantická představa spasení světa, ale pragmatická úvaha – řešení problémů v jejich počátcích, nebo v jakémkoli stupni vývoje tady a teď je po mnoha stránkách výhodnější než represe nebo výhrůžky odebráním sociálních dávek. Podpořit děti v dosažení kvalifikace je nepatrnou investicí ve srovnání s tím, kolik stát stojí, propadají-li se mladí lidé do sociálního vyloučení kvůli praktikám podobným těm, které popisuje dotčená paní Nejedlá.

Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork

Tagy