Opět s roční přestávkou putovalo uznání výroční ceny ČASovaná bota do Nízkoprahového klubu Likusáku z Brna. Tentokrát to bylo ocenění hlavní. Likusák se může těšit oceněním tým roku 2009.
Co pro vás ocenění znamená?
Ocenění pro nás znamená několik věcí najednou, je to prostě takový koktejl, takže - co říct k jeho ingrediencím? Hlavně musíme říct, že nejde jenom o ocenění lidí z Likusáku, ale o ocenění celé organizace. My jsme jen špičkou ledovce a jsme vidět. Kdo není vidět a kdo má na ocenění lví podíl, je naše paní ředitelka Lucka, je tady PR oddělení, které se stará o propagaci programů, máme tu lidi, kteří píšou a spravují projekty, lidi, kteří nám dělají výplaty… Ano, jsme dobří, ale není to jen nás pět, kdo přijdeme každý den na šichtu do Likusáku. Bez práce těch ostatních bychom byli jinde.
To, že jsme si sáhli na zlato, je pro nás velká úleva. Ne, že bychom nebyli pyšní na stříbro nebo bronz, ale už jsme byli nominovaní několikrát a teprve letos se nám to povedlo. Teď doufáme, že si lidi začnou všímat dalších programů a služeb (a že jsou!) a nám dají klid na práci:-). Tuším, že loni něco podobného řekl někdo za PVC - cítíme to taky tak. Máme to za sebou a jedeme dál.
Je to prestiž, mít tady rok Botu jen pro sebe. V republice je přibližně 200 služeb, jako jsme my a Bota může být udělena kamkoliv. A je fajn si říct: „jsme moc dobří“. Zní to blbě, ale je to tak. A mění nám to vyjednávací pozici, jsme sebevědomí a víme, že se nemusíme před nikým krčit. A je to pro nás víc než jen symbolické ocenění naší práce. Cítíme zadostiučinění za ty tisíce odpracovaných hodin v kanceláři, v klubu, na ulicích, v kurzech… Prostě to bereme jako sebepotvrzení nás tady, jako jakýsi souhlas se směrem, kterým jsme se vydali.
Jste rádi, že jste cenu získali a nebudete už muset jezdit do Prahy „jen“ pro nominace?
No samozřejmě! My si klidně pojedeme i pro nominace, ale nemusíme asi nikde rozvádět, že pokud jedete několikrát pro stříbro, pošilháváte přece jen po zlatu. No a už je to tady!Takže se těšíme, kdo bude další! Ale do Prahy jezdíme rádi:-).
K čemu peněžní cenu použijete?
Část peněz použijeme na odměny pro ty, kteří mají na ocenění největší podíl. Další část chceme použít na menší teambuildingovou akci pro tým - asi to vyhraje laňák. No a s poslední částí počkáme. Chceme to nechat jako rezervu na provoz zařízení. Ještě nemáme plně pokrytý rozpočet na tento rok, takže se nám to bude ještě hodit.
Můžete představit váš nízkoprahový klub? Jak dlouho funguje, s kým pracuje a co dělá?
Nízkoprahový klub Likusák vznikl v září 2004 na základě zakázky městských částí Brno Vinohrady a Líšeň. Tyto městské části mají dohromady přes 35 000 obyvatel a docela výrazně pociťovaly potřebu sociální služby pro ohrožené děti a mládež ve svých lokalitách. Služba tedy nevznikla „vlomením se“, ale na objednávku, což považujeme za důležité!
V roce 2006 došlo v Likusáku k rozšíření prostor, tým se rozrostl na 4 pracovníky, program se rozšířil o terénní formu služby (tehdy ještě nepravidelnou). V průběhu roku 2008 jsme nalezli a zrekonstruovali nové a lepší prostory v Líšni na Kotlanově 10 a v lednu 2009 do nich bylo zařízení přestěhováno. V roce 2009 jsme tým navýšili na 5 pracovníků, rozšířili a posílili terénní složku programu a nyní funguje 4 dny v týdnu terén souběžně s klubem. Zařízení v roce 2008 - 2009 zavedlo práci s Tematickým modelem zařízení.
Nízkoprahový klub Likusák je sociální službou pro děti a mladé lidi z Brna Vinohrad a Líšně, kteří jsou zasaženi či ohroženi nežádoucími jevy. Zlepšujeme kvalitu jejich života předcházením a snižováním rizik prostřednictvím sociálních intervencí, preventivních programů, poskytnutí bezpečného prostoru a prostoru pro volnočasové aktivity. Služba se skládá ze dvou vzájemně provázaných částí - z ambulantní (nízkoprahový klub) a terénní části služby (streetwork v přirozeném prostředí). Cílem služby je přispět ke zkvalitnění života této specifické skupiny dětí a mládeže nabídkou sociální pomoci, poskytováním sociálních služeb, zabezpečením kvalitně vybaveného zázemí pro trávení volného času, realizací programů specifické prevence a realizací volnočasových aktivit na zakázku klientů. Volnočasové aktivity vnímáme jako prostředek k sociální práci, nejsou našim cílem.
Fungujeme od pondělí do čtvrtka od 15 do 19 hodin a to jak v klubu, tak v terénu. V klubu jde o služby a aktivity poskytované jako součást jeho chodu, v jeho prostorách a výjimečně na volnočasových akcích realizovaných Likusákem mimo klub. Na ulici jsou služby a aktivity poskytované v rámci terénní sociální práce (streetwork) v lokalitách obou sídlišť. Jedná se o terénní sociální práci v přirozeném prostředí klientů a to práci jednak s klienty, kteří již docházejí do klubu, tak s klienty, kteří klub nenavštěvují nebo o něm neví. Všech pět lidí v týmu rotuje: pracují jak v klubu, tak v terénu.
Likusák je držitelem několika čestných uznání za svoji práci a nyní tedy i Výroční ceny. Klub je několik let členem České asociace streetwork, má oborový audit a také jsme absolvovali inspekci Ministerstva práce a sociálních věcí.
A na čem nyní pracujeme? Není toho málo, tak aspoň to nejdůležitější:
Máme rozpracovanou metodiku práce s klienty ve věku těsně kolem dvanáctého roku a také s klienty staršími 18 let a klienty, kteří nám odrostli. Zdá se nám škoda je vyhodit, pokud jsou na nás zvyklí. Máme rozpracovanou verzi testování nepříznivé životní situace u klienta. Je to už spíše o detailech a zavedení do praxe (evidence, zdroje). Pořád se snažíme rozšiřovat spolupráci se základními školami v lokalitě, koneckonců někteří jejich žáci jsou našimi klienty. Dotahujeme spolupráci s místními médii, dali jsme si za cíl dostat do nich každý měsíc jeden textík a zatím to vychází. Napojujeme se na Facebook a jsme zvědavi, kam to půjde. No a taky pracujeme na dvou textech do nové publikace, která vyjde pod ČAS někdy během tohoto roku.
Jaké to je být obecně veleváženým klubem? Uvědomujete si, že ovlivňujete ostatní?
To je ale otázka! Že bychom byli velevážení, to si určitě nemyslíme. Uvědomujeme si zodpovědnost, která nám plyne z toho, že se na nás v tom našem malém rybníčku pořád někdo dívá - a že se tím, jak se nebojíme mluvit a dáváme o sobě vědět, počet očí zvyšuje. Což nevnímáme jako problém. Spíš s nastraženýma ušima posloucháme, kdo na ty naše věci co říká. Hodně nám záleží na každé zpětné vazbě, kterou dostaneme. Za prvé máme rádi pochvaly a za druhé máme rádi kritiku a připomínky. Obojí považujeme za nezbytné.
A k ovlivňování ostatních - mám pocit že na volném trhu má tuto možnost úplně každé zařízení a každý zaměstnanec. Spíš nás udivuje jak málo toho, co je dostupné každému, zařízení využívají. Ať už jsou to prezentace na konferencích, prezentace na webu www.streetwork.cz anebo v médiích. Přijde nám, že poctivá práce a prezentace výsledků k sobě patří a divíme se a přijde nám škoda, když jiná zařízení dělají jen to první.
Máte v týmu novou krev (kolegyně), jak dlouho takhle fungujete?
V posledním roce se u nás vystřídalo více pracovníků, ale s tou nejnovější „krví“ fungujeme asi dva měsíce. A upřímně doufáme, že teď dlouho nebude žádná další transfůze potřeba. Brzy se dostaneme do stabilní fáze, kdy budou všichni pracovníci zaškoleni a budeme se moci intenzivněji zabývat naší prací a jejím rozvojem.
Lidi kolem Likusáku dlouhodobě táhnou obor například pracovní skupinu Nuts II, nejste z toho tahání už utahaní?
Ze začátku bychom trochu upravili otázku, netáhneme pracovní skupinu sami, jsou tady i jiná zařízení, která se do skupiny zapojují stejnou či větší měrou. Pravdou je, že se angažujeme, jak jen můžeme, ale nejsme sami. Samozřejmě, že únava se dostavila několikrát a ještě se dostaví, jsme lidi, nejsme stroje. Ale tak jako se dostaví vyčerpanost, tak se dostaví zase náboj, elán a chuť zase pokračovat. Hodně se snažíme striktně oddělovat pracovní a osobní roviny, nové síly se snažíme čerpat mimo práci. Jsme pod supervizním a metodickým dohledem. A co je asi nedůležitější, je stabilní jádro týmu jako takového.
Kolik lidí v klubu pracuje a kdo přesně?
Na klub máme pět plných úvazků na přímou práci. Momentálně je full stav, což znamená, že kancelář je obsazena do poslední židle. A kdo přesně? Začneme od stálic Likusáckého nebe - takže je to vedoucí zařízení Martin Holiš, který se už na poli nízkoprahových služeb pohybuje přibližně deset let. Zástupkyně vedoucího a hlavní ohlazovačka ostrých hran Lucka Quisová, která pracuje v klubu téměř od jeho založení. Staronovou pracovnicí je Lenka Čuprová na pozici teréňáka. O tento úvazek byla služba rozšířena v loňském roce. Úplně novou krví je Iva Navrátilová jako volnočasovkář a Zdena Ošlejšková jako správce PC místnosti a technických věcí týkajících se klubu. Zabývat se osobnostními charakteristikami a specifikami jednotlivých pracovníků by bylo asi na další článek. Každopádně se nám podařila skloubit zajímavá všehochuť.
Jak ovlivnila vaši službu skutečnost, že část klubu je financovaná z prostředků ESF. Je kladen nějaký větší důraz na vykazování klientů (monitorovací indikátory)?
Zapojení se do Individuálního projektu Jihomoravského kraje je pro naše zařízení opravdu velkým přínosem! Asi nejdůležitější je stabilita financování, které je zajištěno kontinuálně na 3 roky dopředu. Jsme ale díky našemu rozpětí cílové skupiny nuceni si stejně čtvrtinu financí shánět z veřejných a dalších zdrojů. Důležité také je, že se nám díky stabilnímu financování podařilo doplnit tým na míru, kterou program potřebuje, dovybavili jsme program vybavením, které bychom jinak těžko získávali, došlo k provázání služeb. Co se týče administrativy (vykazování a indikátory), tam probíhají neustálé změny, což není ideální, ale celkově si s tím vždy dokážeme poradit a je to nastaveno docela reálně. Čeho se do budoucna obáváme je, co bude až projekt skončí a budeme se zpátky začleňovat do veřejného financování.
Nějaké vzkazy?
Děkujeme Lenully a Alici Salamonové za fota! Děkujeme Jindřichu Rackovi za obrovský kus práce a přejeme hodně štěstí dál. No a Martině Zikmundové hodně sil do vedení ČAS!
Děkujeme za rozhovor.
Tým Kanceláře ČAS