Zpět do menu Hledat Česká asociace streetwork
Zavřít

Nebylo nic nalezeno.

Streetwork v médiích

Ilustrační foto
11. 3. 2019

„Děti z ubytoven často tvoří skupinu jen v rámci ubytovny, bez šance kontaktu s vnějším světem. Složité podmínky bydlení přináší dítěti permanentní stres, nemá možnost odpočinku, nemá žádné soukromí. To má za následek i omezenou nebo dokonce nemožnou přepravu do školy a školní neúspěchy. Do služeb jako nízkoprahová zařízení pro děti a mládež nebo i do ulic si chodí děti v podstatě odpočinout. Naši pracovníci jim v terénu poskytují tzv. první pomoc. Řeší s nimi i důsledky toho, když budou utíkat k drogám a jiným experimentům. Klientů je ovšem stále více než služeb, to se bohužel nemění,” uvedla Martina Zikmundová z České asociace streetwork.

Až 20 tisíc dětí u nás žije mimo standardní bydlení. Několik tisíc dětí v Česku je v exekuci. Často jde o děti z chudých poměrů, jejichž rodiče mají sami zkušenost s předlužeností. Ročně také přibývá případů dětí závislých na drogách, varují lidé, kteří v terénu sociálně slabým rodinám pomáhají.

Exekuce v rodině, nevhodné bydlení, ale i nižší šance na to, že vystudují vysokou školu nebo že si v budoucnu najdou dobré zaměstnání – takové znevýhodnění mají oproti svým vrstevníkům děti a mladí lidé ze sociálně slabšího prostředí. Vedle materiální deprivace obvykle zažívají i deprivaci sociální, objevují se tak i psychologické problémy. Česká republika proslula tím, že tyto děti velmi často posílá do ústavní péče. Podle odborníků by stačilo posílení sociální práce a přijetí zákona o sociálním bydlení.

Několik tisíc dětí v Česku je v exekuci. Často jde o děti z chudých poměrů, jejichž rodiče mají sami zkušenost s předlužeností. Až 20 tisíc dětí u nás žije mimo standardní bydlení. Ročně také přibývá případů dětí závislých na drogách. Jedinci s těmito zkušenostmi mají podle odborníků jasně ztížený start do dospělého života. Doplácí na to celá společnost, které přichází o mladé talenty. V rámci řešení chybí sociální bydlení i větší podpora sociální práce.

Období dospívání je pro řadu dětí velmi náročným obdobím, zvláště pak pro ty romské, které se potýkají s řadou předsudků. Hledají si svou cestu a okruh přátel, což je někdy zatáhne do nesnází. S tím bojuje Tomáš Klumpar (36) vedoucí pražského nízkoprahového klubu Beztíže pro mladé lidi a dospívající. Do centra je přitom přilákají plastové nádobky na cigarety – takzvané vajglovníky.

Se svým příjmem vychází snadno 54 procent českých domácností. Je to nejvyšší podíl od začátku měření v roce 2002. Naopak nejnižší je podíl domácností, které se za posledních 12 měsíců ocitly ve velmi obtížné finanční situaci, a rovněž těch, které se považují za chudé. Vyplývá to z říjnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Sezení doma u počítačů už není u dnešních dětí populární. Novou alternativou trávení času venku je posedávání v nákupních centrech. „Odpočinkové zóny těchto domů dnes plní stejnou funkci, jako dříve parky nebo hřiště,“ popisuje ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.

Senioři se propadají do stále větší chudoby. Na vině jsou exekuce. Důchod ani příspěvky státu jim na běžný život nestačí.

Praha má jako hlavní město prvenství v počtu osob bez přístřeší. Podle odhadů se v metropoli pohybuje zhruba pět až sedm tisíc LIDÍ bez domova.

Senioři chycení v dluhové pasti mají často minimální šanci se ze své situace dostat. „Z nízkého důchodu, který je jejich jediným příjmem, nejsou důchodci schopni splácet narůstající úroky, ani náklady na vymáhání. Na osobní bankrot kvůli přísným podmínkám často nedosahují. Navíc ve chvíli, kdy jim zemře partner, nejenže ztratí jeden příjem, ale ještě se jim sníží nezabavitelné minimum,” vysvětluje Radek Hábl z Agentury pro sociální začleňování a autor Mapy exekucí.

Průzkum k Mezinárodnímu dni proti chudobě vytvořila společnost Agentury pro sociální začleňování společně s Centrem pro společenské otázky SPOT, Českou asociací streetwork a Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR a projektu Mapa exekucí. Zabývali se především chudobou, do které se dostává stále více seniorů.

Chudoba a zadlužení trápí stále více českých seniorů. Podle průzkumu je na vině především exekuce, která postihla až 120 tisíc lidí ve věku nad 60 let. Určitou nadějí pro dnešní i budoucí seniory by mohlo být aktuálně diskutované odstranění bariér vstupu do osobního bankrotu a zkrácení doby oddlužení na 3 roky po vzoru členských zemí EU.

Exekuce trápí čím dál víc lidí nad 60 let. Tři a více exekucí má čtyřicet procent seniorů a desetina více jak deset. Problémy s exekucemi mají i lidé ve věku 50 až 60 let. Exekuční řízení je vedeno proti 167 tisícům lidí v tomto věku. Problém je, že oproti průměru Evropské unie máme příliš vysoké náklady na živobytí. Kvůli nim pak senioři často končí i na ulicích.

„Vysoké náklady za bydlení, základní potraviny a léky nejvíce dopadají na jednočlenné domácnosti, vedle rodičů samoživitelů právě také na seniory, kteří zůstali sami. Setkáváme se bohužel i s tím, že čím dál více z nich dnes končí na ubytovnách a na ulici. Ani v případě, kdy pobírají příspěvek na živobytí, nemohou, obzvláště ve městech, finančně vyjít,“ varuje Martina Zikmundová z České asociace streetwork.

Chudoba a zadlužení trápí stále více českých seniorů. Podle průzkumu je na vině především exekuce, která postihla až 120 tisíc lidí ve věku nad 60 let. Čtyřicet procent seniorů má tři a více exekucí, desetina více než deset. Problémy však mají i lidé ve věku 50 – 60 let, exekuční řízení je vedeno proti 167 tisícům. Oproti průměru Evropské unie máme příliš vysoké náklady, díky kterým senioři často končí i na ulicích.

Až sto dvacet tisíc Čechů nad 60 let je pod tíhou exekuce. Z toho téměř čtyřicet procent čelí třem a více exekucím, desetina pak dokonce deseti a více. Početná je rovněž skupina lidí v předdůchodovém věku, která se již nyní potýká s nezvladatelnými dluhy. Jen v uplynulém roce bylo exekuční řízení vedeno proti 167 tisícům lidí ve věku 50-60 let. S ohledem na předluženost generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků by se stát měl na řešení tohoto problému začít připravovat už nyní. Určitou nadějí pro dnešní i budoucí seniory by mohlo být aktuálně diskutované odstranění bariér vstupu do osobního bankrotu a zkrácení doby oddlužení na 3 roky po vzoru členských zemí EU.

Senioři chycení v dluhové pasti mají často minimální šanci se ze své situace dostat. „Paradoxně narůstá skupina lidí, kteří mají velmi nízký nebo vůbec žádný důchod a pobírají příspěvek na živobytí. Z našich průzkumů vyplývá, že hlavním důvodem je nevýhodnost legální práce. Kvůli nízkým přiznaným výdělkům z dob, když byli tito lidé ještě v produktivním věku, jim na důchodové odvody nešlo skoro nic,” říká Lucie Trlifajová z Centra pro společenské otázky – SPOT.

V rámci Mezinárodního dne proti chudobě upozornily Agentura pro sociální začleňování, Centrum pro společenské otázky SPOT, Česká asociace streetwork, Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR a projekt Mapa exekucí na narůstající chudobu a zadlužení českých seniorů.

Exekuce jsou strašákem nás všech. Dokážete si ale představit dostávat se z dluhů jenom ze starobního důchodu? V exekuci je současně až sto dvacet tisíc Čechů nad šedesát let. Někteří jich mají dokonce víc.

Neveselé údaje společně zveřejnily Agentura pro sociální začleňování, Centrum pro společenské otázky SPOT, Česká asociace streetwork a Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR a projektu Mapa exekucí. Podle nich je až sto dvacet tisíc Čechů nad 60 let pod tíhou exekuce. Z toho více než polovina čelí třem a více exekucím, desetina pak dokonce deseti a více. Početná je rovněž skupina lidí v předdůchodovém věku, která se již nyní potýká s nezvladatelnými dluhy.

„Díky takovéto akci se organizátorům podaří zapojit běžné klienty klubu (děti, které chodí do nízkoprahu) třeba i mezi děcka, která do klubu nechodí,“ vysvětluje Zikmundová a dodává: „Protože je vlastně strašně důležité, aby ty děti nebyly separované úplně pořád a všude – ve škole, venku a ještě k tomu v klubu. Aby se propojovaly s dalšími dětmi, které třeba nemají žádné problémy a do klubu nechodí, aby se s nimi potkávaly a měly s nimi další vazby. Je to vlastně takový boj proti sociálnímu vyloučení.“

Dětem i mladým pomáhají ve škole i v rodině. Hledají je na ulici a nabízí jim zázemí v nízkoprahových klubech. Jak vypadá práce streetworkerů v souvislosti s teenagery a jak fungují nízkoprahové kluby, chce veřejnosti představit celorepubliková kampaň Týden nízkoprahových klubů, která poběží od 24. do 30. září po celém Česku. Letos již podvanácté.

„Nízkoprahy jsou místem, kde je slyšet hlas dítěte nebo mladého člověka. A to v bezpečném prostředí a v prostředí, kde je respektováno,“ říká ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová a pokračuje: „Je to vlastně taková první linie - kluby mladé lidi aktivně vyhledávají díky terénní práci. Takže když třeba mladý člověk neví, kam se obrátit, tak nízkoprah ho může do té záchranné sítě zachytit a pomoct mu buď sám, nebo mu poradit, kam se svým problémem zajít.“

Týden nízkoprahových klubů má především snížit prahy mezi kluby a veřejností. Základním principem je uspořádání akcí pro veřejnost v regionech, přímo v lokalitách, kde nízkoprahové kluby působí. Soustředění těchto akcí do jednoho týdne a využití velkého počtu klubů v republice, nám umožní upozornit na práci a význam nízkoprahových klubů. 

Nízkoprahové kluby vznikají v malých i velkých městech, ve vyloučených lokalitách nebo tam, kde se mládež schází. Terénní sociální pracovníci neboli streetworkeři nepůsobí pouze v nízkoprahových klubech, ale pohybují se v terénu, v přirozeném prostředí svých klientů. V případě teenagerů jsou to nejčastěji parky, hřiště, ale čím dál tím více také obchodní centra. S teenagery řeší vztahy v rodině, ve škole nebo s vrstevníky, ale také experimenty s návykovými látkami či v sexualitě. U mladších dětí se pracovníci setkávají se školními neúspěchy nebo s problémy v rodině.

Nízkoprahové kluby pro děti a mládež po celé republice se v těchto dnech otevírají veřejnosti. Až do 30. září se jich do speciálního týdne zapojí skoro stovka. Kluby tím chtějí upozornit na význam nízkoprahových a terénních programů pracujících s teenagery. Týden nízkoprahových klubů, který pořádá Česká asociace streetwork, se letos koná podvanácté. Kluby vznikají v malých i velkých městech, ve vyloučených lokalitách nebo tam, kde se mládež schází. Terénní sociální pracovníci neboli streetworkeři nepůsobí pouze v nízkoprahových klubech, ale pohybují se v terénu, v přirozeném prostředí svých klientů. V případě teenagerů jsou to nejčastěji parky, hřiště, ale čím dál tím více také obchodní centra.

V posledním zářijovém týdnu se veřejnosti otevře téměř stovka nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Klub Atom pro děti a mládež se k nim připojuje. Akce chce upozornit na význam nízkoprahových a terénních programů pracujících s teenagery. Koná se v rámci Týdne nízkoprahových klubů, který pořádá Česká asociace streetwork už po dvanácté.

„Týden nízkoprahových klubů má především snížit prahy mezi kluby a veřejností. Soustředění těchto akcí do jednoho týdne a letošní zapojení 64 klubů po celé republice nám umožní upozornit na jejich práci a význam. Veřejnost si je totiž velmi často zaměňuje například s domy dětí a mládeže nebo volnočasovými kroužky. Přitom jde o registrovanou sociální službu poskytující teenagerům odbornou pomoc v situacích, kdy škola nebo rodina z různých důvodů nezafungují,” uvádí Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork.

Pracovníci nízkoprahového klubu poskytují mladým lidem pomoc v obtížných životních situacích spojených s dospíváním. S teenagery nejčastěji řeší vztahy v rodině, ve škole nebo s vrstevníky, ale také experimenty s návykovými látkami či v sexualitě. U mladších dětí se pracovníci setkávají se školními neúspěchy nebo s problémy v rodině. Formou prevence pak usilují o to, aby mladí lidé obtížné situace zažívali v co nejmenší míře. V těchto službách působí přibližně 900 pracovníků. Podle České asociace streetwork by jich bylo potřeba minimálně jednou tolik. V problémech se totiž ročně ocitá několik desítek tisíc dětí.

„Zlomená srdce, pocity křivdy, rozvod rodičů, zaviněné průšvihy, šikana ve škole, pocity osamění, nejistota při hledání povolání, zjištění závislosti na něčem nebo někom - zvládnout takové momenty je obtížné pro každého člověka v jakémkoliv věku. Zpravidla pomáhá se s nimi někomu svěřit. Jenže co když je člověku čtrnáct, šestnáct let, ve škole důvěryhodnou autoritu nevidí a vlastní rodiče se mu jeví jako ty nejodcizenější bytosti na světě? Právě v takových chvílích pomáhají nízkoprahové kluby,“ uvádí vedoucí NK Likusák, Jan Kopic s tím, že jen jejich klub v loňském roce pomohl cca 230 teenagerům v 8 městských částech Brna.

V posledním zářijovém týdnu se veřejnosti otevře téměř stovka nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Chtějí upozornit na význam nízkoprahových a terénních programů pracujících s teenagery. Každý rok se v problémech ocitne několik desítek tisíc mladých lidí. Týden nízkoprahových klubů, který pořádá Česká asociace streetwork, se letos koná již podvanácté.

Octnout se na ulici je psychicky i fyzicky náročná situace pro každého. Každý se s tím vypořádá po svém. Někteří lidé se rozhodnou žebrat v centru metropole, jiní se snaží vyžít s tím málem mimo ruch velkoměsta. Jak se žije lidem bez střechy nad hlavou na okraji Prahy na rozdíl od těch, které je možné potkat na Starém Městě? O tom se rozpovídal streetworker nebo také sociální a terénní pracovník Martin Novák, který pomáhá lidem na ulici už řadu let.

„Dříve tu nonstop někdo byl, teď klienty více hledáme. Obchody už mají spíše s někým domluvené přes telefon nebo internet. Z místa nákupu pak rychle odejdou,“ popisuje Honza Špaček práci streetworkerů, kteří pomáhají nejen samotným závislým, ale i celé společnosti. „Když někdo onemocní HIV nebo žloutenkou typu C, tak jdou náklady na léčbu do statisíců a někdy i více korun. Když se to porovná s tím, kolik stojí naše služba, tak jsou výsledky dost jednoznačné,“ tvrdí Špaček.

„Je to především práce s mládeží, která hledá zábavu tam, kde není,” popsal službu Jan Špaček z asociace Streetwork. „Snažíme se je zkontaktovat a vymyslet jim program. Z nudy totiž často sklouznou k rizikovému chování. Ať už jsou to bitky nebo užívání drog,“ dodal. 

Agrese a násilné projevy se v Česku stávají společenskou normou. Upozorňují na to terénní sociální pracovníci, podle kterých jsou dopady tohoto fenoménu patrné už i u dětí a mladých lidí. Na současné situaci se podle České asociace streetwork zásadně podílí celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává Martina Zikmundová.

Děti kouří už od osmi let, od jedenácti pak začnou s konopnými látkami. Alkohol ztrácí význam jako společenská droga. Mládež si radši nakoupí láhve tvrdého alkoholu, aby se mohla „vypnout“ a zapomenout tak na svět okolo. Taková je současná podoba rizikového chování nezletilých podle asociace Streetwork, která sdružuje české sociální služby v terénu.

Po Česku pracuje, hlavně na ulicích velkých měst, asi 2400 streetworkerů. Nemají ale na starosti jen výměnu injekčních jehel pro narkomany. Pracují také s dětmi, které dnes začínají pít alkohol už kolem 13 let. Jak sami streetworkeři říkají, práce na ulici je drsná, má ale smysl pro celou společnost.

Agrese a násilné projevy se v Česku stávají společenskou normou. Upozorňují na to terénní sociální pracovníci, podle kterých jsou dopady tohoto fenoménu patrné už i u dětí a mladých lidí. Podle streetworkerů je potřeba teenagery učit se svou vlastní i okolní agresí zacházet a rozumět jí, jen tak i ji mohou zvládnout, případně rozpoznat. Varují před tabuizací tématu. Důležitá je podle nich při řešení situace v lokalitě také součinnost policie.

Pracovníci v terénu se zaměřují například na nudící se skupinky dětí na lavičkách nebo v nákupních centrech, snaží se je zkontaktovat, nalézt jim zábavu, aby z nudy nesklouzli k rizikovému chování, například k užívání drog nebo bitkám. Dětem ze sociálně slabých rodin nabízejí pomoc při podávání přihlášek na střední školy nebo s nimi rozebírají problémy ve vztazích s vrstevníky nebo rodiči. Jiné streetworkové programy jsou zaměřené na pomoc lidem bez domova, kterým se snaží zajistit kontakt s úřady nebo nalézt pomoc při řešení konfliktů. Další programy se snaží drogově závislé uchránit před přenosnými nemocemi tím, že jim distribuují nový materiál a vysvětlují nutnost dodržování hygienických pravidel, pomáhají jim také nalézt cestu při odvykání.

V Bohnicích objevíte zaparkovanou maringotku, která nepatří žádným squatterům, ale středisku mládeže Salesiánského. To se snaží pomoci dospívajícím, kteří nevhodně vynakládají se svým časem. Poflakování se a nuda není doménou dětí chudých rodičů, kteří by neměli finance na volnočasové aktivity svých potomků. „Rodiče často jen zajímá, jak jim to šlo ve škole… a tím to hasne,“ vypráví streetworker Jan Vališ, který se bohnickým dětem věnuje přes deset let.

„Naše práce spočívá v důvěře. Nehodnotíme legalitu. Snažíme se vštípit důležitost hygieny, aby si udrželi dostatek zdraví do doby, kdy je to třeba začne štvát a rozhodnou se pro změnu,“ uvádí průvodce pražskou drogovou scénou, Honza Špaček. Klientům pak nabízí rady, jak se dostat ze samotného dna, dává jim také propriety pro bezpečnější užívání drog.

Rizika jsou během letních měsíců větší. Děti mají více volného času, poflakují se a jsou náchylnější k experimentům. Proto streetworkeři rozhodně v létě nemají ,okurkovou sezonu’,” uvádí Lucie Nemešová z České asociace streetwork. Ta v Česku zastřešuje terénní a nízkoprahové programy. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytující sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje ředitelka asociace Martina Zikmundová. „Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů. Proto asociace spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.

V rámci terénní práce sociální pracovníci zaměřující se na práci s dětmi a mladými dospělými čím dál častěji řeší také agresi a násilí. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti - od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ uvedla ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová. Podle streetworkerů je potřeba teenagery učit se svou vlastní i okolní agresí zacházet.

Prázdniny neznamenají pro všechny děti odjezd za babičkou nebo na tábor, spousta teenagerů zůstává ve městě a musí si zábavu obstarat sama. Kromě návštěv parků a nákupních center ji mohou hledat i v experimentování s alkoholem a drogami a balancování na hraně zákona. Právě proto je léto hlavní pracovní sezónou terénních sociálních pracovníků.

V létě se děti nudí a často vysedávají třeba v parcích, kde můžou pít alkohol nebo experimentovat s drogami. Zabránit tomu se snaží streetworkeři – tedy sociální pracovníci, kteří se pohybují v terénu - konkrétně v místech, kde se mládež schází. Streetworkeři se snaží mladé lidi informovat, že volný čas můžou trávit například v takzvaných nízkoprahových klubech. Jen v Praze jich je 14.

Co všechno obnáší práce streetworkera, jakým mýtům musí lidé pracující na ulici čelit a proč streetworkerů ubývá? Poslechněte si rozhovor na Radiu Wave v rámci pořadu Diagnóza F s ředitelkou České asociace streetwork Martinou Zikmundovou.

Denně nachodí deset kilometrů. V parcích, kolem supermarketů, u dopravních křižovatek. Tam všude hledá děti a mladé lidi, aby jim pomohla s problémy ve škole, s konflikty v partě nebo třeba se zaměstnáním. A poslouchá jejich sny i přání. Tak vypadá práce streetworkerky, sociální pracovnice v terénu Zuzany Šťastné z organizace Ratolest Brno.

Rozhovor s Vojtěchem Janouškovcem a Zuzanou Šťastnou, kteří získali cenu ČASovaná bota pro nejlepší pracovníky nízkoprahových a terénních služeb.

Přestože s dětmi a mladistvými řeší nejen šikanu, ale například i dluhy nebo sebepoškozování, jejich plat se měsíčně pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Navíc jim chybí i podpora od nejvyšších politických činitelů a terénní pracovníci tak dle svých slov neustále musí někomu dokazovat, že nejsou pijavice. Řešením by podle České asociace streetwork mohlo být, kdyby do preventivní práce plynul pevně stanovený podíl rozdělovaných financí.

Dětem pomáhají s problémy ve škole i v rodině, bezdomovcům při hledání přístřeší a třeba narkomanům se zvládáním závislosti. Řeč je o takzvaných streetworkerech neboli terénních pracovnících. Nástupní plat se u vysokoškoláků pohybuje v průměru kolem 17 500 tisíc hrubého. Noví lidé se kvůli tomu hledají těžko. Tyto programy přitom pomáhají snižovat třeba kriminalitu. Jak práce streetworkerů vypadá? O tom hovoří v reportáži Tomáš Rezek z pražského mobilního nízkoprahového klubu, autobusu Uličník a ředitelka České asociace streetwork, Martina Zikmundová.

Práce v terénu je důležitá proto, že předchází mnoha negativním jevům, které pak společnost stojí obrovské prostředky. Své zkušenosti z praxe streetworkera sdíleli Tomáš Rezek z pražského nízkoprahového autobusu Uličník a Zuzana Šťastná z Ratolesti Brno.

Dětem pomáhají s problémy ve škole i v rodině, bezdomovcům při hledání přístřeší, narkomanům se zvládáním závislosti. Řeč byla v Ranním Plus o tzv. streetworkerech, neboli terénních pracovnících. Nástupní plat se u vysokoškoláků pohybuje v průměru kolem 17, 5 tis. hrubého. Noví lidé se kvůli tomu hledají těžko, tyto programy přitom pomáhají snižovat kriminalitu. Jak práce streetworkerů vypadá, jak těžké je najít streetworkera a jak se projevuje nedostatek lidí pro práci na ulici? 

Berlínský streetworker Stefan Schützler o práci s radikální mládeží na iPrima.cz: "Pokud jsme měli úspěch, tak to vždy bylo tak, že se tomu člověku podařilo dodělat si školu, najít si práci, bydlení a partnera. Je to v podstatě řada malých kroků v osobním životě, které vedly ke zlepšení situace."

Česká asociace streetwork, zastřešující terénní a nízkoprahové programy, spouští v červnu celorepublikovou kampaň s názvem „Na ulici se pracuje!“. Na plakátech ve veřejném prostoru označených heslem „riziko pádu” ukazuje situace, se kterými se sociální terénní pracovníci setkávají nejčastěji u dnešní mládeže. Zároveň chce vyvrátit mýty o jejich práci jako takové.

Ivana Štefková z Neposedy a Jan Vališ ze Salesiánského střediska mládeže Praha, Klubu Vrtule vystoupili ve Snídani s Novou aby představili veřejnosti práci streetworkera.

Špinavá ulice, rozkopané lavičky, žádné místo na scházení nebo hraní, žádná posilka, hřiště... každého štve spoustu věcí, ale Ty máš teď možnost to změnit a my Ti to zaplatíme. Těmito slovy láká Česká asociace streetwork prostřednistvím webového portálu jdidoklubu.cz mladé lidi, aby dali najevo, co je štve. ČAS pdpořila celkovou částkou 100 000 Kč šest projektů mladých lidí, kteří ve svém okolí chtěli něco změnit k lepšímu. Projekt Co Tě sejří? představili v České televizi Jiří Kocourek, koordinátor projektu Co Tě sejří?, Karolína Brabcová za nízkoprahový klub a terénní program Autobus a Filip Jaroš, autor vítězného projektu. 

V Praze fungují dva Restart Shopy a už podle názvu je jasné, že v obchodě našli práci lidé, kteří potřebují začít znovu, jinak, s něčí podporou. Pracovníci Restart Shopu získávají praxi, učí se pracovním návykům a ověřují si své schopnosti. Navíc v obchodě najdete samé darované věci, takže se tu i recykluje. Sociální projekty se vyplatí i státu, preventivní služby jsou podle Martiny Zikmundové, ředitelky České asociace streetwork, velkou investicí do budoucích rozpočtů. 

Prostor, kam si můžou děti a mladí lidé přijít popovídat, udělat úkoly nebo se jen tak "zašít před světem". To, a ještě mnohem víc, v sobě kloubí mobilní Klub Uličník pro děti a mládež, který provozuje Diakonie Západ ve spolupráci s Českou asociací streetwork, která poskytuje metodickou podporu. Od pondělí do čtvrtka tak vyjíždí speciálně upravené auto do několika míst v Plzeňském kraji. 

Nejzápadnější obec v Čechách pohledem dětí a sociálních pracovníků pojízdné klubovny Klubík. Dokument vznikl v rámci cyklu Náš venkov. Režie T. Kratochvíl. (25 min.)

Odpovědět na otázky, kdo jsou lidé, kteří žijí na ulici a jak se jim tam žije, jednoduše nelze. Mimo jiné i proto, že je tato skupina lidí velmi rozmanitá. Zahrnuje děti, mládež, uživatele drog, sexuální pracovnice, zadlužené a sociálně vyloučené obyvatele, lidi bez přístřeší, migranty a mnoho dalších. Rozhovor s Martinou Zikmundovou, ředitelkou České asociace streetwork, na Rádiu wave o terénní práci a streetworkerech, kteří s ohroženými lidmi na ulici pracují a poskytují jim sociální služby, doslova v první linii.