Kdo byl Petr Klíma?

PaedDr. Petr Klíma se narodil 27. 9. 1955 v Praze. Zemřel 10. září 2010 po těžké nemoci ve věku nedožitých 55 let.

Vystudoval Pedagogickou fakultu University Karlovy, obor speciální pedagogika. Jeho specializace byla v tehdejší terminologii: vzdělávání a výchova – mládež obtížně vychovatelná. V roce 1983 složil státní rigorózní zkoušku a získal titul PaedDr.

Absolvoval další odborné vzdělávání: Základní výcvik ve skupinové psychoterapii (SUR, Dr. Skála, 1988), Kurs rodinné terapie (MUDr. Petr Boš, 1992), Terapie rodinných systémů (MUDr. Jan Špitz, 1994), Systemická rodinná terapie (Torben Marner, 1991), Základní kurs v metodách tvarové psychoterapie (PhDr. Karel Balcar, 1991), Gestaltterapie a psychosyntéza (IgaP, 1996), kurz Inspektor sociálních služeb (česko-britský projekt – MPSV a MOLSA, 2002). Rovněž absolvoval Výcvik supervizorů (Evropská asociace pro supervizi, 2003)

Petr z hlediska profesní dráhy nastoupil do Výchovného ústavu pro děti a mládež jako vychovatel a později jako vedoucí vychovatel (1980–1985). Následně působil jako vedoucí Střediska preventivně výchovné péče Klíčov (1985–1990). Od roku 1990 působil na Pedagogické fakultě UK jako odborný asistent (do roku 1995).

Roku 1995 zakládá v pražských Modřanech Komunitní centrum KROK, kde působí jako vedoucí projektu a terapeut až do roku 2000. Je tak u vzniku občanského sdružení Proxima Sociale, jednoho z nejdéle působících poskytovatelů nízkoprahových služeb pro děti a mládež v České republice.

Dále Petr působil na Vyšší odborné škole Jabok jako lektor a učitel (1994–2006), ve Středisku sociální prevence hl. m. Prahy jako rodinný terapeut (1998) a v Trianglu – středisko léčebné výchovné péče také jako rodinný terapeut (1999). Rovněž učil na Filosofické fakultě UK 1998–2000.

Věnoval se i probaci, působil jako vedoucí Projektu na podporu rozvoje soudnictví nad mládeží (2001–2002). Přitom dlouhodobě pracoval na volné noze jako rodinný poradce a terapeut. Byl členem mnoha odborných skupin a fór. Kromě České asociace streetwork působil např. v Republikovém výboru pro děti, mládež a rodinu (člen sekce Podpora dětí a rodin v obtížných životních situacích a sekce Status rodiny a koncepce rodinné politiky), nebo Radě pro probaci a mediaci při Centru pro kvalitu v sociálních službách (CEKAS, NVF).

Petr Klíma výrazně ovlivnil vývoj nízkoprahově orientované práce s mládeží.

Krom rozvoje Nízkoprahového klubu Krok a terénní práce s mládeží v rámci tehdejšího o. s. Proxima Sociale Petr komunikoval s kolegy z německých nízkoprahových projektů a „přivezl“ do ČR jejich know-how. Vydával dlouhodobě bulletin Éthum, který sloužil pro tehdy osamocené terénní sociální asistenty jako platforma výměny zkušeností a získání informací. Byl organizátorem konferencí, které směřovaly vývoj nízkoprahově orientovaných sociálních služeb. V roce 1999 to byla konference "Kroky do rizika - žně nebo úhor?" (Praha), v roce 2001 Česko-německá konference "Terénní práce s mládeží – současnost a budoucnost" (Praha) a v květnu 2003 konference na téma "Práce s neorganizovanými dětmi a mládeží" (AS/NROS). Také lektoroval Kurz rozvojové supervize pro streetworkery, realizované Nadací Open Society Fond a ČAS v letech 1998–2000.

31. 1. 2001 stál u zrodu první pracovní skupiny NZDM (byť tuto zkratku neměl rád a nepoužíval ji). Navrhl, možná vlivem předchozího působení v pracovní skupině při MPSV věnující se standardům kvality sociálních služeb, věnovat se intenzívně oblasti standardů. Díky této iniciativě vznikly v roce 2003 první standardy pro NZDM. Byl odborným garantem a lektorem Kurzu pro pracovníky nízkoprahových zařízení pro mládež Gabriel, které ČAS realizoval díky podpoře Nadace rozvoje občanské společnosti v letech 2003–2005. Svou odbornou záštitou nad oborem pak výrazně přispěl k tomu, že se nízkoprahové kluby staly jedním z druhů sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. Později se (v rámci spolupráce s Nadací Intenda) zapojil do vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládež na Slovensku.

V roce 2004 vyšla kniha Děti a mládež v obtížných životních situacích, na které se Petr Klíma podílel kapitolou „Pedagogika mimo zdi institucí“. Zde mimo jiné napsal:

"Nezbytnou podmínkou výkonu takto definované profese je mnohovrstevný kontakt:

1. s reálným prostředím dospívajících, s konkrétním životním prostorem cílových skupin,

2. se sociálními situacemi, v nichž jsou mladí lidé angažováni, s jejich obvyklými činnostmi probíhajícími v rozměru každodennosti a všedního dne,

3. s životním způsobem klientů, s jejich zkušenostmi a běžnými starostmi,

4. s prožívanými obtížemi a problémy dětí a dospívajících,

5. se skutečnými možnostmi a příležitostmi, které klienti v dané lokalitě mají.

Ve všech těchto případech však pojem kontakt spíše zahrnuje pojem znalost, anebo zúčastněné pobývání. Tento klíčový pojem lze také chápat ve významu sdělování (komunikace), ale především ve smyslu společného sdílení. Sdílení stejného prostoru, času a výseku životního příběhu lidí. Není tedy pouhým pasivním pozorováním a monitorováním toho, co se na ulici děje, ale výrazně aktivním vytvářením nových sociálních situací a vztahů." (Zdroj: Pedagogika mimo zdi institucí. In JEDLIČKA, R. et al.: Děti a mládež v obtížných životních situacích, Praha, Themis, 2004.)

V roce 2005 získal Petr cenu ČASOVANÁ BOTA za dlouholetý přínos oboru nízkoprahových sociálních služeb.

V posledních několika letech se Petr Klíma věnoval především týmové i individuální supervizi a supervizi supervize. Byl rovněž lektorem a garantem Výcviku supervizorů, který ČAS realizoval v období 2007–2009.

V roce 2008 vedl Petr tým, který sestavil "červenočernou" publikaci Kontaktní práce, průvodce pro pracovníky v nízkoprahových službách. V předmluvě k této publikaci napsal:

„Ve slovníku pomáhajících profesí se již ustálily pojmy: terénní sociální práce, nízkoprahové služby, streetwork a řada dalších, které mají poukázat na specifický způsob předcházení sociálnímu vyloučení a na přímé reakce profesionálů tohoto oboru na životní obtíže jednotlivců i sociálních skupin, zejména mladých lidí. Svéráznost tohoto přístupu spočívá v tom, že k setkání s potencionálními klienty dochází především v jejich přirozeném prostředí. Tato podmínka ale není jedinou.

Mnohem podstatnější je uspořádání vztahu a kontaktu, který se tvoří a probíhá mezi pracovníkem a klientem. Ze své profese jsou terénní pracovníci účastníky a svědky celé řady událostí a situací, ve kterých se mísí všelijaká životní témata a okolnosti, střetávají osobní potřeby a individuální možnosti se sociálními podmínkami a uplatňují různorodé způsoby a strategie života. Odborné působení není určováno jen potřebami a cíli, či jak se nyní moderně říká, „zakázkou“ klienta. Vyžaduje soustředění na jakýkoliv z přítomných aspektů, zejména pozornost zaměřenou na to, co je v jádru vzájemné interakce, co je „středem“ kontaktu mezi pracovníkem a klientem. Toto soustředění na kontakt – na vzájemnost fungování mezi Mnou a Tebou, a také mezi Tebou a Tvým prostředím v reálné situaci – vedlo k tomu, že se v odborném slovníku stále více objevuje pojem kontaktní práce.“

Autor: Aleš Herzog