Zápisky z Bruselu: V hlavní roli hlas mladých

Na podzim minulého roku jsme ve službě NK Likusák byli osloveni Českou asociací streetwork s nabídkou vydat se s klienty a klientkami do Belgie na mezinárodní výměnu mládeže „Too Late to Ignore Us“. Pro naši službu byl výjezd do zahraničí s klientstvem novinkou. Nikdo dopředu nevěděl, co čekat a kolik pozitivních věcí naši klienti nakonec zažijí. Co si mladí lidé z Bruselu odvezli za zkušenosti a jaká doporučení předali evropským aktérům politiky s mládeží?

Setkání mladých lidí z různých zemí Evropy pořádala organizace Dynamo International – Street Workers Network s podporou programu Erasmus +. Nejdříve jsme se ptali našich klientek a klientů, jestli by o takový výjezd měli zájem – okamžitě souhlasili. O to větší radost jsme měli, když jsme se v polovině října dozvěděli, že jsme byli vybráni a pojedeme na výměnu mládeže do Belgie zastupovat ČAS a Českou republiku.

A tak naše cesta, nová zkušenost a smršť zařizování začala. Setkání se zúčastnilo šest zemí (Portugalsko, Španělsko, Finsko, Česko, Polsko a Belgie), trvalo devět dní a odehrávalo se v Bruselu. Z každé země byli vysláni dva pracovníci a tři až pět klientů.

Setkání bylo zaměřené na výměnu zkušeností, názorů a přání mladé generace ohledně socioekonomické situace současné Evropy. Podstatný byl pohled mladých lidí a záměrem organizátorů bylo dát mladým lidem hlas a umožnit jim být slyšeni. Účastníci a účastnice tak mohli projevit své obavy ze směřování situace v Evropě a získat relevantní informace o možnostech ovlivnění či změny procesů, které se jich dotýkají.

Co mladé lidi v dnešním světě nejvíce „pálí“?

Naše cesta začala 22. listopadu 2025 na Hlavním nádraží v Brně, kde jsme měli sraz s klienty a klientkami a čekala nás dlouhá cesta do Bruselu.

V prvních třech dnech se práce skupiny zaměřovala hlavně na skupinu samotnou. Účastníci a účastnice si prošli workshopem consentu, tvořili vlastní pravidla pobytu, nastavovali si obecné i osobní hranice, seznamovali se. Měli tak prostor pro získávání prvních zkušeností v rámci sebeprezentace, týmové spolupráce a projevení svých názorů. Co z pohledu nás, pracovnic, ale bylo hlavní, získávali zkušenost s tím někam patřit, cítit se bezpečně, nastavovat si vlastní hranice a sdílet své potřeby a myšlenky.

Druhá polovina setkání už se nesla v rámci práce a přípravy na „zlatý hřeb“ setkání, a to prezentaci postojů, nápadů a myšlenek účastníků výměny mládeže ohledně směřování Evropy, která se uskutečnila na diskusním fóru v Press Clubu Brussels Europe – prostoru, který slouží jako hlavní komunikační platforma v Bruselu, která sdružuje novináře a mezinárodní korespondenty. Mladí lidé pracovali na tématech, která je zajímají. Společně zjišťovali, co se v jejich zemích, a to nejen v rámci socioekonomické situace, dotýká jejich životů a v čem se jednotlivé země liší. Hlavní témata, která z jejich společné práce vyplynula jako pro jejich generaci nejpalčivější, byla: pocit bezpečí ve vlastní zemi, zajištění stejných možností a přístupu ke zdrojům, možnost seberealizace, životní náklady (bytová krize, nízké platy v poměru k cenám nemovitostí a zajištění základních fyziologických potřeb). Účastníci a účastnice si také prošli různými workshopy na téma změn ve společnosti, kde si vyzkoušeli, jaký vliv mají nebo mohou mít na změnu svého okolí, jaká omezení nebo výhody přináší do života nerovný přístup k informacím a osobním zdrojům (peníze, čas, dovednosti).

Závěrem výjezdu se účastníci a účastnice rozdělili do skupin a začali pracovat na výstupech ze setkání. Jedna skupina se naučila sítotisku a vytvořila plakáty s „poselstvím“, které chtěli předat – ať už na základě toho, co si zažili a na co si přišli v průběhu týdne, nebo nějaké osobní sdělení. Druhá skupina vytvořila tři videa na základě témat identifikovaných během týdne. Tato skupina si zvolila téma, které se jich nejvíce dotýkalo a rezonovalo s jejich vnitřními pocity (strach z války a směřování Evropy, cena za život, pocit osamělosti a diskriminace v prostředí školských zařízení). Nejen, že mohli projevit svůj názor kreativní činností, ale také se naučili zacházet s kamerou a vyzkoušeli si náročnost procesu tvorby komplexního videa, které má ještě k tomu předat světu nějaký názor či postoj. Poslední skupina zvolila tvorbu knihy, při které mladí tvůrci a tvůrkyně vycházeli ze svých zkušeností, příhod, myšlenek a postojů. Kniha „Burning our problems“ zachycuje obavy mladých lidí, poukazuje na systémové chyby států a palčivá témata, která zasahují celou mladou generaci.

Vyvrcholení celého týdne pak přišlo předposlední den, kdy se v Press Clubu Brussels Europe konalo diskusní fórum s prezentací doporučení mládeže a streetworkerů a streetworkerek. Účastnili se ho zástupci a zástupkyně Dynamo International, streetworkeři a streetworkerky, pracovníci a pracovnice s mládeží, sociální pracovníci a pracovnice. Dále Lene Mejer - zástupkyně vedoucího programu Erasmus+ youth , Ariane Fontenelle – asistentka poslankyně Evropského parlamentu Estelle Ceulemans, José Matos Martins, projektový manažer EACEA. Ale především naši mladí – ti si zvolili své mluvčí, kteří na fóru promluvili a sdíleli názory, postoje a myšlenky celé skupiny. Jednou z mluvčích byla i česká účastnice, původem z Ukrajiny.

Dobrá praxe z pohledu pracovnic

Van – „Myslím, že ne jenom mně, ale i klientům to ukázalo jejich hranice. Když pominu to, že se museli celý týden bavit v cizím jazyce (angličtina) a to nejen o osobních tématech, ale také politických, a sdílet svoje myšlenky, tak mi přijde skvělé, že dostali účastníci prostor pro sebeprezentaci a to i na formální úrovni. Naučili se neotřelým dovednostem a seznámili se s novými lidmi. Navázali kontakty, zjistili, jak to funguje v jiných zemích a že každá země má své problémy, které řeší a nikde není život úplně sluníčkový. A za to, aby byl náš či jejich život co nejlepší, je třeba bojovat.“

„A co je podle mě nejdůležitější, zažili pocit, že na jejich hlase záleží. Že mohou sami ve svém okolí něco ovlivnit a že můžou oni sami být tou změnou. Jelikož mám pocit, že generace mladých lidí je hodně opomíjená. Existuje spoustu akcí pro rodiny s dětmi, pro malé děti nebo jen pro dospělé, ale kde je místo pro mladé lidi? Jak jim společnost ukazuje, že o nich ví a zajímá se o ně? Přitom stačí jim dát prostor, zajímat se o jejich potřeby a obavy a ukázat jim, že jsou plnohodnotní lidé, kteří se můžou seberealizovat a přicházet s novými věcmi a zájmy. A to podle mě bylo hlavní myšlenkou toho setkání a perfektně se to na účastníky přeneslo.“

Agáta – „Naši účast na výjezdu vnímám jako velmi silný a intenzivní zážitek. I s časovým odstupem ve mně přetrvává radost z množství práce, kterou jsme během pobytu společně odvedli – jak v rámci jednotlivých aktivit, tak i sami na sobě.

Program byl nabitý workshopy, stejně důležitá ale pro mě byla i rovina vzájemného poznávání a spolupráce v různorodé skupině účastníků. Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně měnila dynamika skupiny – od počátečního ostychu a opatrného nastavování hranic až k otevřenější spolupráci a navazování přátelství.

Díky velké časové dotaci projektu jsme si mohli poslechnout názory mladých lidí a dostat se tak více k jádru témat, která aktuálně považují za celospolečensky důležitá. Věřím, že z rozhovorů, které jsme v průběhu pobytu společně s účastníky vedli, budu ve své praxi dál vycházet. Stejně inspirativní pro mě bylo i sdílení zkušeností s kolegy z ostatních zemí – sledovat rozdílné přístupy k práci s mládeží a rozmanitost služeb bylo velmi obohacující.

Oceňuji také odpoledne věnované sdílení praxe v bruselských službách pracujících s dětmi a mládeží. Exkurzi jsem absolvovala v zařízení podobnému chodu českých NZDM, s místním streetworkerem jsme měli možnost prodiskutovat metody práce i nastavení mezioborové spolupráce a zapojení rodin klientů. Služba se soustředila zejména na práci s dětmi a mládeží, která se potýká s různými problémy vedoucími k záškoláctví a užívání návykových látek. Poskytování služby probíhá, obdobně jako v českém prostředí, terénní i ambulantní formou. Místní streetworker nám detailně popisoval svou strategii k vyhledávání klientů ve specifických lokalitách parků a okolí sídlišť – pobavili jsme se hlavně o důležitosti dobré znalosti lokality terénu, zde vznikl prostor pro sdílení postřehů mezi ostatními pracovníky (techniky mapování lokality mi přišly dost podobné jako ty, které v praxi využíváme v našem zařízení). K navazování důvěrného vztahu pak streetworker kromě rozhovoru využívá také vlastní zkušenosti s trénováním capoeiry – možnost tréninku bojového umění pak nabízí i přímo v prostorách klubu, čemuž pracovníci přizpůsobili i tělocvičnu. Dle pracovníkových slov tak postupně vzniká přirozená cesta klientů z terénní formy služby do klubu, povrchnější rozhovory se dostávají blíž k poznávání klientů a nejčastěji se vyjevují témata záškoláctví.

Právě s nedokončenou povinnou docházkou pracují na klubu podle mého pohledu zajímavými metodami. V prostorách klubu se nachází místnost připomínající školní třídu. Tým pracovníků obsahuje i pracovníky specializující se na vzdělávání klientů, kteří do školy z různých důvodů nechodí. Kromě probírané školní látky se tu pracovníci soustředí i na obnovení důvěry ve školní instituce, pozornost se soustředí také na specifické potřeby jednotlivých klientů. Probíraná látka je pravidelně konzultována s učiteli přilehlých škol – se spoluprací se školami má zařízení dlouholetou zkušenost. V určitých dnech pak klienti mohou docházet také se svými rodiči – probíhají tu skupinové aktivity i rodinné konzultace, podpoře vztahů prý pomáhají i dny konkrétně zaměřené na návštěvy matek a otců zvlášť. Práce s tématikou užívání drog pak také přinesla zajímavou diskuzi o hranicích ohlašovací povinnosti. Pracovník ze Švédska popisoval spolupráci služby s policií (zejména pak v případě distribuce drog a násilných konfliktů), belgická služba oproti tomu podobně jako my zvažovala dilematické situace ztráty důvěrného vztahu a možnosti využívání harm reduction přístupů.

Nejsilnější zážitek celého pobytu pro mě pak jednoznačně představovaly projevy účastníků na půdě Press Clubu Brussels Europe. Témata, která v sále od klientů služeb zazněla, a odvaha, s jakou klienti využili možnost prezentovat svoje myšlenky, mi zůstává motivací pro další práci s touto cílovou skupinou. Pevně tak věřím, že prostoru pro vyzdvihnutí důležitosti hlasu mladých lidí bude přibývat.“

A co na to jedna z účastnic?

Daria – "Ahoj, z této cesty jsem upřímně nadšená a v posledních měsících na ni pořád vzpomínám. Velmi mi pomohla zlepšit angličtinu a dodala mi obrovskou motivaci v jejím studiu pokračovat i do budoucna, abych se mohla účastnit podobných projektů. Zároveň mi tato zkušenost umožnila seznámit se s lidmi z různých kultur a získat nový pohled na různé společensko-politické otázky, například kolonialismus. Celkově jsem nadšená, že existují projekty, které dávají hlas mladým lidem.“

Vanda Pivodová, Nízkoprahový klub Likusák

Agáta Chmelařová, Nízkoprahový klub Pavlač

Aktivity byly součástí projektů NOLEBY (No One Left Behind) a Too Late to Ignore Us. Spolufinancováno z programu Evropské unie Erasmus+.

Odkazy:

• Tisková zpráva a video-záznam z fóra na youtube: https://www.facebook.com/DynamoNetwork/posts/pfbid02kj97SK2YV6exnCwcpTgdrADN6ViWAq2m5NeJzKP7tKF1xv5Tad3Z4qdX2wKoaHATl

• Kniha mladých