Workshop a debata v žižkovské Beztíži: Jak podpořit kreativitu všech mladých lidí

Právě odbila 16. hodina odpolední a sál DDM Ulita na pražském Žižkově se plní očekáváním. Tento DDM je jedinečný tím, že při něm působí specializované oddělení Beztíže, které v Praze provozuje dva nízkoprahové kluby a tři terénní programy pro děti a mládež ohrožené sociálním vyloučením. Právě začíná workshop s Pokáčem, na kterém se sešlo více než třicet dětí s rozdílnými životními i hudebními zkušenostmi.

Na workshopu s Pokáčem

Workshop je zdarma, tak jako veškeré akce v rámci Týdne nízkoprahových klubů, který již 19 let každé září po celé České republice přibližuje veřejnosti význam a podstatu nízkoprahové sociální práce s dětmi a mladými lidmi.

Děti se učí ladit struny, jednoduché akordy, společně si s Pokáčem zahrají a zazpívají a domů si odnáší nevšední zážitek, zkušenost, ale i podepsané ukulele a novou motivaci a nadšení pro hudbu.

“Někteří už na ukulele hráli, někteří vypadali, že to vidí poprvé v životě, byly trochu patrné i sociální rozdíly mezi děckama. Bylo znát, že se tu schází velmi široká sorta lidí ze širokého spektra podmínek, ale všichni jsme si zahráli a zazpívali a bylo to fajn,” komentuje workshop Jan Pokorný alias Pokáč.

Jak to na workshopu vypadalo, se můžete podívat v reportáži ČT.

Po hudební dílně následuje debata pro veřejnost o podpoře kreativity mladých lidí. Právě kreativita je, společně s wellbeingem online, jedním z hlavních témat letošního Týdne nízkoprahových klubů.

Z Domu dětí a mládeže Praha 3 - Ulita, který provozuje specializovanou nízkoprahovou sekci Beztíže, přijala pozvání do této debaty ředitelka Kateřina Jarošová.

Další diskutující je Gabriela Drastichová, výkonná ředitelka Národního centra Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE).

Své zkušenosti s neformálním vzděláváním přišla sdílet  Marie Čtveráčková alias Mary C – kurátorka, hudebnice, zvuková umělkyně, DJka a lektorka, která je spolutvůrkyní knihovny syntezátorů – Synth Library.

A pohled autora a umělce do diskuse přináší Jan Pokáč Pokorný, písničkář a iniciátor projektu Hudba je pro všechny.

Diskusi moderuje Markéta Vozková, dramaturgyně Českého rozhlasu Plus, která je spoluautorkou podcastu Reparát zabývajícího se inovativní praxí v českém školství a vzdělávání.

Co zaznělo v debatě?

Nízkoprahové kluby jsou místo, kde může člověk být sám sebou, kde pravidla nejsou svazující, ale slouží bezpečnému prostoru. Může zde řešit nesnáze spojené s jakýmkoli aspektem jeho života a může se také rozvíjet, objevovat své talenty a silné stránky bez tlaku na výkon. Kateřina Jarošová v úvodu diskuze připomněla, že při práci s mladými lidmi, ale i s institucemi, jsou klíčové vztah a informovanost: “Snažíme se, aby nás znaly jak děti, tak školy, aby věděly, že se na nás mohou obrátit. Chodíme na preventivní programy, vytváříme propagační materiály, terénní pracovníci/e vyhledávají místa, kde se mládež pohybuje. Osloví je a snaží se navázat vztah, aby bylo pro ně bezpečné přijít a řešit svoje problémy.”

Právě DDM Ulita je místem, které je v rámci České republiky poměrně specifické tím, že propojuje pedagogickou činnost se sociální prací. Dům dětí a mládeže je otevřený nejen dětem a mladým lidem, kteří chodí na kroužky a další pravidelné aktivity, ale i těm, co navštěvují NZDM (nízkoprahový klub). Kdokoliv, kdo přijde, zde najde své místo, a tak se zde potkávají a navzájem poznávají skupiny dětí z různého rodinného a sociálního zázemí. Sociálně znevýhodněné děti zde najdou pomoc a podporu a mohou se tak posouvat vzhůru. Významnou roli přitom hraje podpora kreativity.

Dobře navázaný vztah je předpokladem pro další odbornou sociální práci s dítětem.

V rámci case managementu se sociální služby Beztíže při DDM Ulita propojují se školami a dalšími institucemi. “Pokud má dítě nějaké problémy, škola se obrátí na nás a sociální pracovník dítě kontaktuje, zjistí jeho situaci, včetně té rodinné, zmapuje příčiny. Ty pak pomáhá odstranit a zlepšit prostředí, v němž se dítě pohybuje,” upřesňuje Kateřina Jarošová.

Důležité je nebýt na to sám

Gabriela Drastichová z Národního centra Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) vidí v nízkoprahových klubech velkou příležitost. V Ulitě se mladí lidé mohou přímo zapojit do stejnojmenného programu. Ten do České republiky přišel asi před 30 lety s cílem pomáhat dětem v osobním rozvoji i mimo školy.

Program DofE je primárně určený pro studenty středních škol, ale i pro základní školy, dětské domovy, výchovné ústavy, spolupracuje i s několika nízkoprahovými kluby, se středisky volného času, nebo sportovními kluby. Děti a mladí lidé od 13 do 24 let se v rámci tohoto programu mohou věnovat 4 oblastem – individuálně pohybovému rozvoji, rozvoji dovedností, nebo dobrovolnické službě a týmově outdoorovým expedicím.

Klíčová je přitom role mentorů. Gabriela Drastichová k tomu říká: “Budujeme vytrvalost, děti to cítí jako svoje rozhodnutí, svůj závazek. Je tam spousta neúspěchů, sejdou z cesty, ale nikdy na to nejsou sami, mají svoje mentory. Vedoucí DofE jsou lidé proškolení v programu DofE, kteří pomáhají mladému “dofákovi” s přemýšlením o tom, co by v životě chtěl dělat. Nepřicházíme s obsahem ale s otázkou: co by ses chtěl naučit, vyzkoušet, na co jsi neměl odvahu a co bys chtěl zkusit teď, když nemusíš s nikým soutěžit?”

Děti si samy vybírají takové činnosti a dovednosti, které je baví a lákají, od vaření, přes hru na hudební nástroj, nebo žonglování až po skládání origami.

V programu DofE je zapojeno více než 400 organizací, po celé ČR působí 1300 mentorů a jenom vloni programem prošlo 10 tisíc mladých lidí. Ambice jsou tento počet do r. 2030 zčtyřnásobit a dát možnost ochutnat cestu seberozvoje co nejvíce mladým lidem.

Vedle toho v programu působí asi 50 ambasadorů, což jsou absolventi, starší účastníci, ale stále vrstevníci, kteří sdílí své zkušenosti s mladšími. To podle Gabriely funguje nejlépe, komunita absolventů je navíc důležitá z hlediska návaznosti. “Po skončení programu děti propojíme, vytváříme příležitosti, aby se mohly potkávat a síťovat, aby měly komunitu, ke které se mohou vztáhnout i po tom, co program skončí, co vyjdou ze školy. Fyzická přítomnost a vzájemné vztahy pro ně hodně znamenají”, doplňuje Gabriela.

Knihovna syntezátorů jako komunitní laboratoř

Právě význam komunity zdůrazňuje i Marie Čtveráčková, která stojí za unikátním projektem Knihovna syntezátorů. “Fungujeme podobně jako knihovna s knihami, ale máme nejen knihy, ale také hudební nástroje, především elektronické, které jsou drahé a mladí lidé si je často nemohou dovolit. Vedle toho u nás najdete i materiály týkající se duševního zdraví, nebo ekologie.”

Klíčová je pro Marii a její kolektiv dostupnost a komunita. Základní umělecké školy jsou podle ní skvělé, ale ne všem dostupné, mladší lidé ne vždy chtějí chodit na místa, kde to neznají a není tam tolik jejich vrstevníků. “Hudbu samotnou vnímáme jako komunitní aktivitu, i když často se u ní zavíráme sami doma, u počítačů, chceme to měnit a více otevírat, pracovat s počítači a mobily více tvůrčím způsobem, nejen být konzumenty na sociálních sítích.”

Pro Marii je tak důležité, aby projekty měly zázemí v podobě fyzického místa, kde se mladí lidé mohou potkávat navzájem a propojovat se se staršími, inspirativními lidmi.

“Chceme otevírat diskusi. Někdy narážíme na otázku, co to je ta pravá hudba. Lidé říkají: to není ta správná hudba, mělo by se začít jinde, rozvíjet ještě něco jiného… Zdůrazňujeme, že s počítačem a mobilem může mladý člověk začít s hudbou okamžitě a postupně se propracovat hlouběji,” vysvětluje Mary C, že pro mladé lidi může být podobný projekt vstupní branou do světa umění a hudební tvorby, protože neklade na mladé lidi velké nároky a podmínky.

Knihovna spolupracuje s dalšími institucemi a jsou na ni napojené aktivity jako např. certifikovaný program pro vyučující na školách, zvukové procházky tematizující dění kolem nás a zvukový smog, nebo poslechové večery, kde mladí lidé pouští a komentují svoji oblíbenou hudbu.

Trochu srovnat startovací čáru

Zatímco v některých rodinách je návštěva ZUŠ a placených kroužků naprostou samozřejmostí, jinde je to těžký zásah do rodinného rozpočtu – umělecké a neformální vzdělání si nemohou dovolit všichni, kdo by o to stáli.

Stírání sociálních rozdílů je motivací projektu Hudba je pro všechny, který přinesl na workshop a následnou debatu písničkář Pokáč.

“Před rokem a půl jsem si řekl, že bych si založil nadační fond, který by pomáhal dětem, které si nemohou dovolit hudební umělecké vzdělání, jako jsou hudebky, nebo hudební tábory. To, co je pro většinu lidí běžné je pro některé lidi naprosto nedostupné a je to hrozně nefér, ale tak to je a je dobré tu startovací čáru trochu srovnat. Nejde nám primárně o talenty, jde nám o to, aby se dostalo na každého. Protože hudba vzdělává, baví, poznáte nové lidí – hudba vás rozvíjí ve všech směrech,” říká o své motivaci podporovat sociálně znevýhodněné děti v uměleckém vzdělání Jiří Pokorný.

Podpořených dětí je za zhruba rok fungování nadace už více než dvě stě. Jsou mezi nimi i ty, které ze zdravotních důvodů nemohou navštěvovat ZUŠ a nadační fond jim platí soukromého lektora, který dochází k nim domů.

Finančně přispět může každý, kdo chce. Na platformě Znesnáze21 je otevřena sbírka, která oslovuje širokou veřejnost. Zároveň zde najdete i registrační formulář pro děti, které žádají o podporu.

Závěrem: Podporujme mladé lidi v tvoření toho, co je baví. Pěstujme s nimi vztah

Závěrečná slova hostů naší debaty bychom mohli shrnout následovně: Chceme-li podpořit wellbeing mladých lidí, naslouchejme jim a pěstujme s nimi vztah. Umožněme jim být tvůrčí, ale respektujme, pokud zrovna nemají chuť se vyjádřit – mohou mít plnou hlavu starostí, nebo být prostě unavení. Podstatné je už to, že se účastní, i to pro ně může být důležitý krok.

Podporu si zaslouží i lidé, kteří s mladými dětmi pracují, ať už jsou to pedagogové, sociální pracovníci aj. Právě u sebepéče dospělých téma duševního zdraví dětí začíná.

Podporujme děti a mladé lidi v tvoření toho, co je baví. Tvorba není něco, co je vyhraněné jen pro geniální umělce, tvořit může každý, pokud k tomu má vhodné podmínky a respektující prostředí. Kreativita je také o spolupráci, improvizaci a navazování bezpečných vztahů, proto nedovolme, aby byly umělecké a humanitní obory upozaděny. Ne všechno, co se učíme, musí být nutně součástí naší budoucí kariéry, ale může nás to prostě “jenom” těšit.

Zaujal Vás článek? Chcete vědět více o tom, jak pohlíží naši hosté na téma duševního zdraví dětí, nebo zda a jak při podpoře kreativity mladých lidí využívat umělou inteligenci? Sledujte naše sociální sítě na Facebooku nebo Instagramu, kde brzy zveřejníme celou debatu jako speciální epizodu podcastu ČAS OD ČASU 2.

Týden nízkoprahových klubů je podpořen z projektu Čas pro ČAS, reg. č. CZ.03.02.02/00/22_039/0001363, který je financován Evropskou unií.