Pomáhají lidem v nouzi, sami ale po večerech rozváží jídlo nebo uklízí. Více než polovina sociálních pracovníků v nízkoprahových službách si našla vedlejší úvazek, vedou je k tomu nedůstojné mzdové podmínky.
Svou profesní a finanční situaci v rozsáhlém průzkumu České asociace streetwork (ČAS) sdílelo 428 sociálních pracovníků a pracovnic v nízkoprahových sociálních službách. Na minimální důstojnou mzdu, která v roce 2024 byla 45 865 korun českých hrubého, dosáhlo pouze osm procent z nich. Obor se potýká i se znatelnou fluktuací, déle než 10 let v oboru zůstane jen jeden ze tří pracovníků, naopak každý čtvrtý sociální pracovník je v oboru méně než 3 roky. Nedostatečné finanční ohodnocení práce hodnotí respondenti jako nejzávažnější důvod možného odchodu.
ČAS průzkum realizoval u příležitosti výročí Světového dne sociální práce, který letos připadá na 17. března 2026. “Zviditelnění sociální práce ve společnosti v rámci Světového dne je jistě prospěšné, stejně důležité je ukázat, že v sociálních službách lidé chybí a proč. Přes 44 procent uvažovalo v uplynulém roce o odchodu z oboru, primárně kvůli neúnosné ekonomické nejistotě a vysoké psychické zátěži,” komentuje průzkum ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová.
Z respondentů pracujících na celý pracovní úvazek jich 176 nedosáhne na hrubou mzdu vyšší než 35 000 Kč. Přes tuto hranici se však průměrná hrubá mzda v České republice dostala už před šesti lety. Přitom 57 procent sociálních pracovníků v nízkoprahových službách získalo vysokoškolské vzdělání, vyšší odborné pak dokončilo dalších téměř 16 procent, vyplývá z průzkumu.
Polovina všech účastníků průzkumu se domnívá, že výdělek s ohledem na náročnost a zodpovědnost práce zcela či významně neodpovídá skutečnosti. “Za problém považuji dlouhodobou finanční nestabilitu a nejistotu financování, která komplikuje udržení kvalifikovaných pracovníků i kontinuitu služeb. Rizikem je také rostoucí administrativní zátěž a tlak na výkon, který může oslabovat základní principy dostupnosti a důvěry, na nichž jsou tyto služby postaveny,” komentuje účastník průzkumu možná ohrožení pro obor nízkoprahových služeb.
Systémové podhodnocení sociální práce
Mnozí sociální pracovníci by bez druhé práce finančně nevyšli, téměř třetina všech respondentů (z ní ¾ má primární práci na celý úvazek) si proto ke své hlavní práci našla zaměstnání mimo obor, další zhruba třetina v oboru. Mezi nejčastěji zmiňovanými byly rozvoz jídla, doučování, úklid, či práce v pohostinství, ale také například poskytování taxi služeb o víkendech nebo asistence s projektováním staveb.
„Čelíme situaci, kdy stát spoléhá, že sociální pracovníci a pracovnice odvedou náročnou a mnohdy stresovou práci, která má pozitivní dopad nejen pro klienty a klientky, ale i pro celou společnost, za podmínek, které samotné sociální pracovníky existenčně ohrožují. Vypadá to, že když chcete být sociálním pracovníkem, musíte mít dvě zaměstnání. Je to alarmující zjištění, je třeba zcela přepracovat systém financování služeb a sociální práce jako takové, tato strategická profese musí být lépe ohodnocena,“ upozorňuje Martina Zikmundová, ředitelka ČAS. Od 1. dubna 2026 dojde k navýšení platových tarifů u sociálních pracovníků o pět procent, většiny nízkoprahových služeb se toto navýšení ale nedotkne. Tyto služby v drtivé většině poskytují nevládní organizace, navýšení se týká pouze zaměstnanců státu, samospráv a jejich příspěvkových organizací.
Kromě fluktuace pracovníků se nízkoprahové služby potýkají také s náročností náboru nových zaměstnanců, kdy přesná polovina respondentů uvádí, že uchazeči na otevřené pracovní pozice ve většině nejsou vhodní pro přijetí a současně se na otevřené pozice mnohdy hlásí minimum uchazečů. Do tří měsíců se pak podaří obsadit jen zhruba dvě z pěti volných míst.
Sociální pracovníci rovněž naráží na časté nepochopení jejich práce ze strany společnosti. Setkávají se tak s mýty, že sociální pracovníci si jen “hrají s dětmi” či pomáhají se školními úkoly, ale také například, že adiktologické služby pouze vyměňují injekční jehly lidem závislým na návykových látkách a tím je v jejich závislosti podporují. Častým omylem je také domnění, že sociální práce je spíše dobrovolnická činnost, kterou může vykonávat každý, kdo má “dobré srdce”.
Průzkumu se zúčastnili sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách působící v nízkoprahových sociálních službách, které podle zákona o sociálních službách patří do služeb sociální prevence. Ti nejčastěji pracují s klienty a klientkami z oblasti adiktologie, s dětmi a mládeží, lidmi bez přístřeší či s rodinou jako celkem. Dohromady jich v průzkumu odpovědělo 428.
Níže v galerii naleznete grafy k relevantním otázkám. Pro bližší informace, oslovení či citace (včetně respondentů) se prosím neváhejte obrátit na kontakty uvedené v přiložené tiskové zprávě.