V belgických Bruggách proběhla ve dnech 25. – 26. dubna 2024 konference “European Social Work Conference” za účasti sociálních pracovníků a pracovnic včetně jednoho zástupce ČAS, lidí z akademického prostředí a odborníků tvořících jednotlivé politické strategie a legislativu v oblasti sociální práce z nejrůznějších států Evropské unie.
Konference byla realizována během belgického předsednictví Rady Evropy pod záštitou vlámské vlády a nesla podtitul Silná sociální práce, pro kterou jsou lidská práva a jejich dodržování základním hodnotovým východiskem i měřítkem její úspěšné realizace. Ve Vlámském regionu byl v roce 2018 přístup k lidským právům převeden do pěti klíčových vzájemně propojených principů Silné sociální práce: politizace, blízkost, procesní logika, všeobecná praxe a vzájemně se propojující sociální práce. Ve stejný rok se uskutečnila první konference ve Vlámsku a představitelé tamější vlády viděli, jak se sociální pracovníci vzájemně propojují. Avšak nechtěli zůstat jen u toho a nadále usilují o síťování lidí z praxe s lidmi z akademického prostředí, s politiky i dalšími stakeholdery a aby společně reflektovali to, co je spojuje napříč různými zeměmi evropského společenství, i jak lze díky tomu sociální práci dělat jinak. Tento přístup zmínili představitelé vlámské vlády v úvodním panelu letošní konference.
V reakci na žádost sociálních pracovníků byla v posledních letech ve Vlámsku principu politizace věnována zvláštní pozornost. Politizace v nejširším slova smyslu se týká postupů sociální práce, které přispívají k veřejné debatě o tom, jakou společnost chceme mít. Vzhledem k tomu, že požadavek na větší spravedlnost a rovnost (příležitostí) je ze své podstaty normativní, nelze nikdy definitivně určit jakým způsobem má být spravedlnosti a rovnosti dosaženo. Je proto nezbytné, aby sociální pracovníci neustále usilovali o možnost vyjadřovat se k sociálním a společenským otázkám prostřednictvím různých strategií v odlišných časových obdobích.
Konkrétně může jít o:
- 1) poukazování na sociální potřeby i nespravedlnosti, které společnost přehlíží,
2) usnadnění podílení se občanů na veřejné politice s cílem upozornit na hlasy marginalizovaných skupin,
3) klást důraz na strukturální řešení společenských výzev,
4) zesílení hlasu zranitelných osob a skupin,
5) vytváření nových pracovních postupů, které ukazují, že jde věci dělat jinak a lépe.
K takovému pojetí silné sociální práce potřebujeme nejen silnou sociální politiku, ale především silné sociální pracovníky a pracovnice (které je nutné podporovat) a ukázat jejich význam (nejen lékařů, právníků aj.) ve společnosti, jak uvedla v úvodní diskuzi generální tajemnice oddělení péče vlámské vlády Karine Moykens. Jako příklad nové dobré praxe uvedla setkání formálních i neformálních (dobrovolných z komunit) pečovatelů, které se jim podařilo realizovat. Společně s dalšími řečníky v diskuzi upozorňovali na důležitý aspekt, aby se neformální pečovatelé cítili vítání, cítili se jako partneři a mohli komentovat práci odborníků.
Dále během úvodní diskuze od Hilde Crevits, vlámské ministryně sociální péče, veřejného zdraví a rodiny, zazněla prohlášení „Musíme utvářet Evropu, kde nikdo nezůstane pozadu.“ Nebo „Lidé v přímé práci bojují za základní lidská práva druhých lidí a jedině s nimi lze měnit politiku.“ Podobný přístup i na úrovní celého evropského společenství deklarovala i Katarina Ivanković Knežević, ředitelka generálního ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování, která mimo jiné dodala, že neinvestování do sociálních služeb nás v Evropě stojí ve výsledku více financí. Hlas akademického prostředí byl zastoupen příspěvkem prof. Waltera Lorenze, PhD., kvalifikovaného sociálního pracovníka (LSE) z Karlovy Univerzity v Praze, který se ohlížel za důležitými milníky vývoje sociální práce ve 20. a počátku 21. stol. Připomněl, že přinejmenším od roku 1968 v zemích mimo komunistický blok vstupuje do pole sociální práce prvek identity, která je klíčová pro určování sociální práce a zároveň do ní přináší bohatství. Proto i dnes občanství v rámci EU musí být chápáno jako prostor pro žití své vlastní identity. Evropská unie je dle Lorenze projektem zásadních hodnot a ideálů. Musíme se umět dívat na své stinné i světlé stránky a sociální pracovníci jsou na to vybaveni, jak v závěru vyzdvihl důležitost jejich role pro celé společnosti členských států EU.
Následující program byl rozdělen do mnoha kratších či delších vzájemně se překrývajících programových bloků a workshopů detailněji se zabývajících třemi klíčovými tématy konference. Zároveň byla tato menší setkání koncipována i jako možnost vzájemného sdílení dobré praxe v daných tématech. Proto blíže zmíním jen ty, kterých jsem se zúčastnil.
Program Climate Youth Action: making a difference přiblížil aktivity mladých lidí z Belgie zabývajících se tématem klimatické změny a možností realizace klimatického aktivismu s praktickým edukativním dopadem pro politiky i společnost. Oskar Bonte přiblížil činnost vlámské rady mládeže, která působí na národní i evropské úrovni. Veškerá činnost jejich členstva je dobrovolná. Společně formulují konkrétní návrhy a ideje pro politiky a ministry. Politici se jich mohou zeptat na jejich stanovisko v oblasti klimatické změny a rada mládeže jim do 30 dní odpoví.
Cassaert hovořila o činnosti organizace Globelink, která sdružuje dobrovolníky a dobrovolnice od 16 do 26 let a prakticky zadanými úkoly během programového bloku jsme si mohli vyzkoušet navrhnout podobu realizace konkrétních nástrojů, které Globelink využívá ve svém působení: od klimatického kempu, přes debaty, promítání s diskuzí, guerillových akcích v ulicích aj. Společným výstupem bylo zjištění i doporučení z praxe Globelink - témata klimatické změny postavit na zvědomování, jak udržitelnější přístup k planetě může šetřit i životní náklady konkrétního člověka, se kterým (právě) vedeme diskuzi.
Na nárůst digitálních nástrojů, nových evidenčních systémů, práce na sociálních sítích v sociálních službách a jaké dopady tato skutečnost má na vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem se zabýval blok The social worker-client relationship in the digital era. Kettil Nordesjö z univerzity v Malmö ve Švédsku zdůraznila, že zkušenost pandemie COVID19 akcelerovala rozvoj digitálních nástrojů a jejich používání i v sociálních službách i mezi jejich klienty, a proto je třeba na to reagovat tak, aby byly dostupné všem lidem. Proto v závěru svého příspěvku vyzvala, aby se sociální pracovníci podíleli na designu a vývoji digitálních nástrojů pro profesionální práci s klienty.
Zkušenost přínosu práce s takovými nástroji ve snížení prahu pro vstup do sociální služby sdíleli Anne Lenaerts, bývalá klientka a nyní pracovnice centra pro mladé (CAW) v Belgii (obdoba NZDM) a pracovník centra Iwein Danayer. Anne hovořila o tom, že ji v 18 letech pomohla prvotní komunikace emailem, kdy si v klidu mohla rozmyslet odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku „Jak se cítí?“, jelikož měla v sobě mix emocí a pocitů a bylo pro ni těžké rychle odpovědět. Zároveň dala tip přítomným, že z jejího pohledu je dobré do komunikace na sociálních sítích s klienty dávat humor, psát, jak to lidsky cítíme jako sociální pracovníci. Podobně jako kdybychom s klientem mluvili osobně. V závěrečné diskuzi přítomných zaznívala shoda, že je důležité vést diskuzi v každé organizaci, jaké máme hranice (i časové během dne) v digitální komunikaci a zohledňovat osobní hledisko každého pracovníka. Je třeba se neustále o tom bavit a hledat balanc.
V programu Digital innovation in practice: apps for well-being and virtual reality for relaxation nejprve belgická výzkumnice Sylvie Bernaerts představila výsledky výzkumů možnosti zlepšení duševního zdraví pomocí virtuální reality (VR) a 360° videa/foto a jejich základní rozdíly. Výhodou virtuální reality je možnost interakce, avšak v umělém světě. Naopak 360° video/foto je bez interakce uživatele, ale zase jde o vizuál reálného světa. Obojí dle výzkumů přispívá ke zlepšení duševního zdraví a oba nástroje mají velký potenciál se stát běžnou součástí práce v sociálních službách s nejrůznějšími cílovými skupinami. Oba nástroje též snižují práh dostupnosti relaxace pro lidi, kteří na ní nemají vhodné místo. Existují i různé jiné aplikace na zlepšení duševního zdraví nebo hry předávající důležité informace pro mladé lidi. Některé organizace v Belgii na své weby dávají seznam takových aplikací. V druhé části bloku bylo možné si vyzkoušet některé relaxační VR a následně reflektovat svoji zkušenost s ostatními přítomnými. Další proběhlé programové bloky a jejich stručné anotace jsou ke shlédnutí ZDE.
V závěrečné diskuzi celé konference vystupující shrnovali podstatné výzvy a potřebné kroky ve všech třech hlavních tématech, které jsou velkou výzvou pro každodenní práci sociálních pracovníků. V oblasti klimatické spravedlnosti bychom měli jako sociální pracovníci dávat hlas lidem, na které dopadá změna klimatu. K tomu je potřeba rozvinout nové metody práce, podporovat práci s komunitami a budovat nové sociálně-ekologicky odpovědné struktury. U digitalizace je třeba se zaměřit na digitální inkluzi, jelikož mnoho skupin obyvatel v Evropě nemá přístup k digitálním nástrojům. Např. plno mladých lidí běžně používá virtuální realitu, ale přes 20% mladých lidí napříč evropskými státy nezná základní věci v oblasti digitálních nástrojů. Sociální služby musí být i v oblasti digitalizace designované společně s jejich uživateli. Sociální pracovníci a pracovnice mají pomoci lidem s využíváním digitálních nástrojů, mimo jiné i díky skutečnosti, že stále více společenských inovací je předáváno v online prostoru.
Téma migrace přináší zásadní výzvu pro pole sociální práce: jak podporovat různorodost kulturních specifik s důrazem na dodržování lidských práv napříč všemi členskými státy evropského společenství? Sociální práce je a musí i nadále být založena na pojetí univerzálních lidských práv. Je to těžké, ale nezbytné. Sociální pracovníci musí dávat pozor, aby všichni lidé měli stejné příležitosti na základě svých práv a mají se jasně vymezovat vůči jakýmkoli projevům rasismu i diskriminace.
Během závěrečné diskuze dostali prostor i někteří účastníci a účastnice konference pro sdílení svých dojmů. Shodovali se na získání mnoha nových cest a konkrétních postupů, které mohou dále rozvíjet ve svých zemích. V průběhu dvou dnů napříč většinou diskuzí zazníval důraz na rozvoj participace s příjemci sociální podpory jak v realitě každodenní práce, tak i při tvorbě nových metod a přístupů. Klíčovou roli participace vyzdvihl v závěru konference i Benjamin Dalle, ministr pro Brusel, mládež a média vlámské vlády. Z pozice představitele vlády sdílel i svoje uvědomění si během pandemie COVID19, že je nutné nechat volný veřejný prostor pro děti (sportoviště aj.). A viděl, jak je práce sociálních pracovníků klíčová v zajištění dostupnosti volného času, který napomáhá duševnímu zdraví dětí.
Úvod i závěr konference byl obohacen vystoupením dvou umělkyň. Na začátku četla v arabštině Hawraa Alqubbanchy, známá básnířka z Brugg a dobrovolnice v organizaci Refu Interim pracující s přistěhovalci do Belgie, slavnou báseň Homeland od palestinského básníka Mohammed Alnajjar. A na konci konference četla svůj text Sakina El Kaddouri, představitelka slam poetry a sociální pracovnice s mládeží v Antverpách. Ta ve svém vystoupení mimo jiné hezky vystihla podstatu oboru: „Sociální práce je sloveso. Je to akce důvěry v lidská práva jako základu této profese.“
Záznam z úvodní, závěrečné i dalších vybraných diskuzí je možné shlédnout na YT Silné sociální práce.
Autor článku: Jan Horyna