Rozhovor s Janem Šalomounem

Evidenční počítačové programy pro nízkoprahové programy procházejí výrazným vývojem, a existuje také i slušná konkurence na trhu. Zeptali jsme se Jana Šalomouna, pracujícího pro Radu vlády pro koordinaci protidrogové politiky na vzniku evidenčních programů.

Jak to jde pracovníkům s počítači…

Jací jsou pracovníci nízkoprahových služeb jako uživatelé počítačových evidenčních programů?

Já myslím, že stejní, jako všichni ostatní uživatelé počítačových systémů. Nicméně díky tomu, že v těchto službách pracují většinou velmi mladí lidé, tak se mně, jako vývojáři, konkrétně s nimi, pracuje velmi dobře. Mají chuť hledat nové cesty, podílet se na vylepšování, nebojí se přicházet s novými podněty a zároveň jsou schopní a ochotní naslouchat, vnímat souvislosti spojené s problematikou jak samotného výkaznictví, tak návazné práce s různými softwarovými systémy.

S čím mají pracovníci nízkoprahových služeb největší obtíže?

O žádných zásadních obtížích nevím. :-)

Trendy v evidenčních programech

Pracujete dlouhodobě na vývoji programů, od Freebase, přes Unidata... Jaký je trend?

Na začátek je nutné podotknout, že právě díky tomu, že jsem mohl být u snah rámovat živý proces práce ve službách do nějakého databázového systému od samotného začátku, mám jistý historický nadhled a vím, že některé trendy jsou vrtkavé a naopak, některé naopak nepopiratelné. Tak například ještě před pár lety bylo naprosto nemyslitelné, se byť jen zmínit o tom, že by data ze zařízení nemusela být uložena přímo v zařízení. Mám na mysli webové aplikace. Rozepíši se v návazné otázce dále. Dnes je to už pro mnoho zařízení naopak něco, o čem se nepřemýšlí, což ale neznamená, že tu stále není mnoho služeb, pro které je právě kritérium, mít data fyzicky uložená v zařízení, naprosto zásadní.

Mnoho, zvláště mladých uživatelů, ukazuje z části oprávněně na nové trendy v ovládání aplikací ve webových prohlížečích. Tady je nutno podotknout, že i UniData už nejsou nejmladší software, myšleno technologicky, a v časech kdy vznikaly, byly technologické možnosti jinde než dnes. Zároveň bylo třeba stavět na platformě, která umožňovala pracovat databázově, z více počítačů v síti a zároveň nekladla žádné zásadní požadavky na IT strukturu a služby v ICT (instalace serveru atd.) Bohužel není v našich silách, s každým novým trendem začít od píky, nicméně v nějaké bližší, či vzdálenější budoucnosti nás přechod na novou technologii čeká. Mimochodem, všimli jste si někdy, že třeba naprostá většina pokladních systémů dodnes běží v MS-DOS? :-)

Existuje řada evidenčních programů, některá si dělají služby sami, některé jsou nabízeny komerčně. Má stát (RVKPP) platit vývoj a udržování vlastního evidenčního programu? Jaký to má smysl? Jaké jsou výhody mít program od státu?

Tady je má odpověď, právě i vzhledem k onomu zmíněnému historickému nadhledu, rozhodně ano. Díky tomu, že jsem se podílel i na vývoji tzv. komerčních systémů, spatřuji jejich zásadní nevýhodu v tom, že žádný z nich nemá šanci do "nekonečna" reagovat a rozvíjet systém na základě uživatelských požadavků, měnících se potřebách donorů a v neposlední řadě také kvůli legislativním změnám. Takže software se z nějakého grantu vyvine, ale pak stárne a nerozvíjí se. Data přestávají být konzistentní s požadavky a nejnovějšími úpravami, není, kdo by opravoval případné chyby, zaručil podporu atd.

ERP systémy (informační systémy, které automatizují procesy související s relevantními činnostmi podniku, organizace) a ostatní SAP systémy v komerčním sektoru jsou systémy, které se neustále rozvíjí, tak jak se rozvíjí požadavky a potřeby firmy. Proto firmy do údržby, rozvoje a vývoje svých ERP systémů každý rok investují, jako do jiných potřebných služeb v ICT. Tyto systémy nejsou programy typu MS Word, které i ve starších verzích, mohou po mnoho let stále spolehlivě sloužit svým majitelům.

Ptáte se, jestli se to vyplatí. Asi máte na mysli finančně. Odpovím opět bez zaváhání, ano. UniData a i vznikající UniData Lite jsou poháněny velkým poměrem nadšenectvím, a troufám si tvrdit, že jsou ne-li nejlevněji, tak rozhodně jedním z nejlevněji vyvíjeným systémem tohoto typu v celé oblasti veřejné zprávy.

Druhým kritériem, proč se to vyplatí, je schopnost a možnost být v těsném styku jak s uživateli, tak s donory, tj. nebýt mimo neustále se vyvíjející proces v oblasti vykazování dat v drogových službách.

Třetí kritérium je také zásadní. A tím je - konzistence a porovnatelnost dat, kterých je možné dosáhnout pouze tehdy, je-li algoritmizace výpočtů a sběru dat stejná ve všech zařízeních.

Kde mají být uložena data?

Řada evidenčních programů (Boris, Unidata Lite, Cygnus, Pepa) a spol má uložená data nikoliv v zařízení, ale na webu... Jaké to má výhody a nevýhody? Není uložení dat na web nebezpečné?

Na tuto otázku nelze odpovědět tak jednoznačně a rezolutně, jako na předcházející. Záleží na širším kontextu. Výhody na jedné straně jsou nepopiratelné. Zařízení nemusí mít starost o instalaci softwaru, zálohování - tedy o svá data (a tady s hvězdičkou). Dále je zajištěné, že všechna zařízení používají stejnou verzi systému. Webová aplikace se aktualizuje pouze na straně serveru. Vývojáři díky tomu mohou efektivněji reagovat na bezpečnostní hrozby, chyby a nové požadavky na systém. Technická nevýhoda je snad jediná - bez internetu je zařízení bez systému.

Co se týče samotného umístění dat mimo zařízení. Opět to má dva rozměry. Systém by měl umožňovat exporty přehledů například do Xlsx pro případné další analýzy a také pro off-line potřeby. Tiskové sestavy do pdf by měly být samozřejmostí.

Druhá otázka je bezpečnost dat. No a tady bych asi byl občas trošku nervózní. Představím-li si situaci ještě tak před pěti, sedmi lety, tak by něco takového bylo nemožné. Zařízení byla extrémně citlivá na svá data. Dnes, s nástupem mladší generace, jsou internetové systémy brány jako standard. Což je na jednu stranu dobře, a já jsem za to rád, ale na druhou stranu to občas hraničí z nezodpovědností. Mít svá data umístěná na komerčním serveru, někde, kde vlastně vůbec netuším, kde jsou, jak je za ně ručeno, jak jsou data zabezpečená, kdo má přístup k zálohám, jak jsou zabezpečené přístupové údaje, je-li server zabezpečen nějakým SSL certifikátem atd., to opravdu v pořádku není.

Co to znamená zabezpečení SSL certifikátem? A mají jej v současnosti nabízené evidenční programy?

Zabezpečení SSL certifikátem způsobuje, že přenos dat mezi klientským počítačem a serverem probíhá šifrovaně. Uživatel to pozná jednoduše – a můžete si tak sami vyzkoušet, jestli vaše webová aplikace SSL certifikát má – podle toho, jestli je v adresním řádku protokol http:// nebo https:// (začátek celé webové adresy). Https je ten šifrovaný, používaný například ve všech systémech elektronického bankovnictví.

Udělali jste úpravu aplikace Unidata i pro nízkoprahové kluby? K čemu a jak se k ní dostat? Bude zadarmo?

Modul pro NZDM je součástí UniDat jako další standardní modul. Tedy stačí stáhnout UniData z webu drogovesluzby.cz a začít tento modul používat. Modul nyní prochází novými úpravami na základě uživatelských připomínek a určitě dostojí v tomto roce dalších možností. Je samozřejmě, jako všechny ostatní moduly, zdarma.

Cesta labyrinte města…

Podílíte se na vývoji a prodeji hry Cesta labyrintem města. Jak se Vám daří? Kolik nízkoprahových klubů si hru koupilo? Vrátilo se Vám úsilí spojené s vývojem hry?

Z kraje, pro ty, kteří nevědí, o co jde - Cesta labyrintem města je organizačně nenáročnou metodickou pomůckou primární prevence a je řešena formou interaktivní deskové hry. Veškeré podrobnosti naleznete na www.cesta-mestem.org Hra vyšla již v druhé edici, s menšími úpravami na hrací desce a s přidanými otázkami pro rizikové chování na internetu. Mezi uživateli je několik stovek kusů. Naprostou většinu uživatelů tvoří školy. Kolik je mezi uživateli nízkoprahových klubů opravdu nevím.

Co se týče vráceného úsilí. Jsme rádi, že finančně jsme v černých číslech. Přece jenom, mít na sebe napsaný půl miliónový úvěr na výrobu nebylo úplně příjemné. Hra je drahá, ale její cenu bohužel v nízkém nákladu výroby nedokážeme stáhnout. Strávili jsme přes půl roku sháněním a zjišťováním možností, jak hru vyrobit co nejlevněji, ale díky její atypičnosti, rozmanitosti (atypické figurky, kartičky, které také musí někdo zkompletovat, zabalit, přesýpací hodiny, ohromný herní plán, žetony atd.) a výrobě po stovkách kusů, to není jednoduché. Opravdu je něco úplně jiného nechat vyrábět deskovou hru, které se po tisících vyrábějí v Číně, a něco takového, jako je Labyrint.

Nicméně na hru máme pozitivní ohlasy, myslím, že si na poli primární prevence již vydobyla pevné místo a ačkoliv hra nemá prakticky žádný marketing, vše si zajišťujeme sami, tak je o ní zájem průběžně během celého roku.

Vzkazy na závěr?

Závěrem bych velmi rád poděkoval za podnětné otázky a přeji všem čtenářům ať se jim, nejen v jejich práci, daří.