Přinášíme druhý díl otázek pro supervizory, kteří prošli vzděláváním ČAS a scházejí se v rámci tzv. peerskupiny. Ptáme se na to, jak má a nemá vypadat supervize. Odpověděli: Eva Vernerová, Jiří Valnoha, Jan Šíp a Pavlína Gabrhelíková a Markéta Lukáčová.
Jaký je rozdíl mezi supervizí a metodickým vedením z pohledu české praxe? Pro koho se hodí co?
Markéta
Lukáčová: Já vnímám hlavní rozdíl v tom, že při metodickém vedení si mě lidé
najímají jako odborníka na to, co chtějí řešit. Chtějí jasnou radu, návod,
pomoc zapracovat to do jejich praxe a okolností, ve kterých pracují. Sdílet
zkušenosti. Při supervizi dávám víc prostoru, času... Důvěřuji procesu a
vztahu. Snažím se nenahrazovat vedoucího :)
Pavlína Gabrhelíková: „Metodické vedení je spíše poradenství a vedení pracovníků/týmu směrem, jak určitý typ služby realizovat. Jak sladit požadavky na typ služby a místní specifika a podmínky. Metodika se nezabývá tolik klientem jako jedincem, ale spíše jako zástupcem cílové skupiny klientů. V supervizi kromě předávání znalostí a rozvíjení dovedností, jde o zažití vztahového rámce mezi pracovníkem a klientem i mezi pracovníky navzájem.“
Jan Šíp: „Poskytuji prakticky pouze supervize. Z mého pohledu jsou obě služby důležité především při zavádění nové služby, nového projektu nebo při zásadních změnách v poskytované službě. Když jsou finance na oboje, tak super. Z mé zkušenosti, v týmech, které nemají skoro žádné zkušenosti v praxi s klienty ani se supervizí, nebo se týmu nedostává strukturovaného vedení v organizaci, je větší tlak na supervizora udržet mantinely supervize a „nesklouzávat“ k metodice, odbornému vedení. Metodika, zaměřená k naplnění konkrétního výstupu, může dle kontraktu doplňovat vedení týmu, supervize nikoliv.“
Eva Vernerová: „Metodika pracuje s normou, standardem, postupem, a dělá ji někdo zkušenější v té konkrétní službě, postupu, mentoruje jakoby. V supervizi jsou navíc vztahy, jak sám k sobě, v týmu, s klienty, se supervizorem nebo oborem a předmětem není postup, ale Já v pracovní roli a Klient a co s námi ten postup dělá. Třeba, když se zamiluji do klienta, metodika mi řekne, jak postupovat, aby jsme v pořádku ukončili službu, případně co se stane, když s ním budu spát, a v supervizi se budu zabývat tím vztahem samotným, potřebama, které mě k němu dovedli a jak poznám, že se mi to děje znovu a jak po lidské a profesní stránce ten vztah ošetřit. Supervize je kolegiální, partnerská.“
Jura Valnoha: „Tak na to by se dalo odpovědět spíš snad nějakou knížkou, než pár větami.. Nejjednodušeji se to dá chápat z hlediska potřeb - pokud služba mění koncepci nebo zažívá větší týmový přerod apod., pak supervize zřejmě nebude odpovídat jejich aktuálním potřebám, protože bude pomalá a nejasná. Naopak pro stabilně poskytovanou službu s relativně stabilním týmem bude mít metodické vedení celkem rychle vyčerpaný obsah.“
Jaká je dle Vás dobrá praxe ohledně četnosti a rozsahu týmové supervize? Setkali jste se s nějakou špatnou praxí?
Markéta Lukáčová: „1x za 6 týdnů mi začíná připadat ideální. Se špatnou praxí nevím, spíš s něčím, s čím jsem já nemohla souhlasit :-)
Pavlína Gabrhelíková: „Týmová supervize se dá dělat pouze za podmínky, že je supervizní proces dostatečně intenzivní. Setkání jedenkrát za dva nebo za tři měsíce je pro tyto účely málo. Mám dobrou zkušenost s dvouhodinovým setkáním jedenkrát za měsíc.“
Jan Šíp: „Četnost i rozsah supervize je věcí dohody se zřetelem ke službě, velikosti týmu, zkušenostem, finančním možnostem a aktuálním potřebám. Nicméně osobně považuji za standardní formát 3 hodinovou supervizi s frekvencí 4-6 týdnů. Z mé zkušenosti většina supervizorů kontraktuje případovou i týmovou supervizi dohromady. Míra zaměření na klienty anebo na tým vychází z aktuálních potřeb supervidovaných. Svědomitý zadavatel si ve vlastním zájmu „ohlídá“ obsah supervize a reflektuje, jestli supervize naplňuje domluvený kontrakt, to že supervizní témata byla zaměřena nejen na tým, ale i na klienty, rozvoj služeb a kompetencí.“
Eva Vernerová: „Pro supervizi je důležitá kontinuita, a tím je určena frekvence, podle mě 4 - 6 týdnů, max. 8., 1 - 3 hodiny podle velikosti týmu. Špatné praxe je plno, nechce se mi to rozvádět.“
Jura Valnoha: „Z mé zkušenosti mohu říct, že 1x měsíčně cca 2hodiny. Se špatnou praxí jsem se setkal vícekrát, a to i s modelem, že je supervize pojímána jako víkendový seminář 2x do roka, kterého se účastní několik různých týmů z různých služeb zároveň
Jaká etická dilemata pracovníků jsou typicky na supervizi řešena?
Eva Vernerová: „Nekonečně mnoho, je to denní chleba supervize, dilema, vnitřní konflikt, konflikt zájmů apod. Nejprve se učíme řemeslo, pak zdobení a potom nové motivy, nejprve 2D a etická dilemata jsou 4D, připouštět si je, neutéct třeba do technického řešení a ani se pod nimi nehroutit je být v roli profíka v pomáhající profesi. Vedle pevných odborných postupů jsou tohle soft skills.“
Markéta Lukáčová: „Zda to co dělám už "není moc", mohu "tam" ještě s klientem jít? Nevybočuji příliš z role? Někoho mám radši…. někoho fakt nemůžu vystát.....a tak podobně. Jo a abych nezapomněla - můj kolega mě fakt... abych byla slušná ... neshodnu se s ním….“
Jan Šíp: „Z mé praxe jsou to například dilemata týkající se práce s klienty: byl jsem okraden klientem, kterému poskytuji služby, do zařízení, kde pracuji, dochází můj příbuzný nebo těhotná uživatelka drog. Dilemata může často pracovník prožívat, pokud se osobně nebo profesionálně těžko ztotožňuje s volbou klienta (např. potrat). V rámci týmové supervize může jít o nestandardní vztahy, které mohou komplikovat týmovou spolupráci a v důsledku ovlivnit práci s klienty.“
Jura Valnoha: „Různá míra sympatií k různým typům klientů. Klientky matky, které zanedbávají péči o své děti. Klienti, kteří se snaží neustále prolamovat hranice služby. Fungování týmu vs. kamarádství. Odejít či neodejít ze služby. Nejasná komunikace s vedením organizace. Jak se to bude dělat až dojdou peníze. atd…“
Odpovídali tito akreditovaní supervizoři ČAS:
Mgr. Eva Vernerová, psychoterapeutka, supervizorka, její styl by se dal charakterizovat jako dynamický s prvky nadsázky :-) kontakt: 775 399 623 (sms), mail: vernerovaeva@gmail.com.
Jiří Valnoha, D.S.W. Sociální práci se věnuje od r. 1995. Od r. 1999 pracuje ve Sdružení Podané ruce, o.s., z toho od r. 2006 jako vedoucí oddělení kontaktních služeb v Jihomoravském kraji. Supervizi sociálních služeb se věnuje od r. 2003, jeho přístup by se dal charakterizovat jako koučovací. Kontakt: Jiří Valnoha, tel: 777 916 256, mail: valnoha@podaneruce.cz
Mgr. Jan Šíp, tel: 603 154 963, sipj@centrum.cz
Mgr. Pavlína Gábrhelíková: tel. 774 241 442, gabrhelika@gmail.com
Mgr. Markéta Lukáčová, markyl@centrum.cz
Díky za odpovědi. K supervizi se dostaneme na streetwork.cz opakovaně, protože jsme otázek položili více a tak se můžete těšit na další… Máte-li nějaké otázky, napište je do komentářů nebo pošlete mailem na herzog@sananim.cz a my je našim supervizorům položíme.
Aleš Herzog