Streetwork neboli terénní práce jsou pojmy, které si spojujeme s činností, kdy sociální pracovníci vyráží do přirozeného prostředí cílové skupiny, se kterou pracují, ať už jde o lidi bez domova, mládež, uživatele drog nebo lidi pracující v sexbyznysu. Vyhledávají ty, kteří by měli zájem o jimi nabízenou službu a poskytují jim pomoc přímo v místě, které je pro ně nejpřirozenější. Co když je ale klientem streetworkera pes, nebo kočka, která patří člověku, který se dostal do tíživé životní situace?
Přesně s takovými zvířaty pracuje organizace Psí život, která se jako jediná organizace v České republice cíleně zaměřujeme na pomoc zvířatům, která patří lidem bez domova, osobám závislým na návykových látkách a zvířatům, která žijí s lidmi v sociálně vyloučených lokalitách. Jak se můžete dozvědět na webových stránkách, tak jejich činnost je rozkročena do čtyř oblastí – sociální, ekologické, zdravotní a environmentální. Na konci dubna 2019 získala organizace Psí život za svoji činnost ocenění České asociace streetwork ČASovanou botu pro rok 2018 v kategorii Cena správní rady ČAS za mimořádný přínos. Na pár otázek o organizaci a jejím fungování jsme měli možnost zeptat se ředitelky Jarmily Pávkové.
Organizace Psí život funguje 5 let. Jaké byly její začátky? Co vás přivedlo k pomoci zvířatům na „okraji společnosti“?
Od malička jsem měla ráda zvířata a přírodu a doma v pražském bytě jsme měli takovou „menší ZOO“. Chovali jsme psy, kočky, křečky, morčata, papoušky atd. Některá z těchto zvířat byla zachráněná z ulice a pomoc zvířatům mi zůstala až do dospělosti a vyústila v založení Psího života. Zároveň jsem vystudovala psychologii a pedagogiku a Psí život je tedy spojením mého osobního zájmu (pomoc zvířatům) a profesní dráhy v sociální oblasti.
Dnes již máte mezi lidmi jistě určitou reputaci, jak se vám ale dařilo zvířecí klientelu získávat na začátku? Jak vás vnímali a vnímají majitelé zvířat, se kterými díky vaší činnosti přicházíte do styku?
Z počátku jsme jako dobrovolníci pomáhali na očkovací akci pro zvířata od lidí bez domova, kterou už řadu let v ČR pořádají Veterináři bez hranic. Tam jsme jednak navázali hodně nových kontaktů s lidmi bez domova, ale také si uvědomili, že zde chybí služba, která by zvířatům a jejich majitelům pomáhala celoročně. Vydali jsme se proto touto cestou. Myslím si, že nás majitelé zvířat vnímají podobně jako jiné terénní služby a vědí, že se na nás zkrátka mohou obrátit, když je potřeba. Troufnu si říct, že k nám mají důvěru, která je v naší práci velmi důležitá.
Spolupracujete se sociálními službami, které se zaměřují na činnost právě s lidmi bez domova, uživateli drog nebo lidmi žijícími ve vyloučených lokalitách?
Ano, spolupracujeme a to velmi intenzivně. Terénní pracovníci různých organizací se také účastní našich velkých očkovacích akcí pro zvířata lidí bez domova a na místě nám pomáhají. Zároveň nás také upozorňují na zvířata, která potřebují pomoci a klientům na nás předávají kontakty a informují je o našich akcích pro ně.
Popište nám vaši běžnou denní činnost. Jaký je váš typický den?
Ráno se probudíme a zjistíme, že máme několik zmeškaných nočních telefonátů. (smích) Voláme tedy zpět, abychom zjistili, co se děje – zda se stal nějaký urgentní případ, nebo klient volal jen o radu. Někdy se dovoláme, někdy ne a podle toho následují další kroky. Většinou se ale snažíme naši práci dopředu spíše plánovat a nechceme se stát „záchrankou pro zvířata“. Chceme se zaměřovat více na plánované zákroky a činnosti, jako zejména kastrace zvířat, očkování, zbavování parazitů a další dlouhodobé preventivní kroky. Naše práce je přesto velmi různorodá a nikdy nevíme, co den přinese.
S jakými neduhy se u zvířat setkáváte nejčastěji, případně s čím se na vás majitelé zvířat nejčastěji obracejí?
Nejčastěji se na nás klienti obracejí s prosbou o radu či konzultaci a to v různých oblastech soužití se zvířaty – jde hlavně o zdravotní problémy zvířat, možnost očkování, pomoc s umístěním štěňat a koťat, ztracený očkovací průkaz (hlavně v případě, že pes někoho pokousal), zájem o kastraci zvířete atd. atd.
Pokud jde o zdravotní komplikace, tak ty řešíme hlavně na našich velkých očkovacích akcích, kdy všichni psi procházejí veterinární kontrolou. Vždy se nám podaří podchytit nějaké probíhající onemocnění, nejčastěji to jsou záněty v uších a očích, dále pak kousné rány a různá drobná poranění. Měli jsme ale i pár vážných zdravotních komplikací, jako fatální srdeční vada, epilepsie, nádory (zhoubné i nezhoubné) atd. Jinak na naše očkovací akce chodí stále více klientů se zvířaty, o tuto službu je obrovský zájem. Letos na jaře jsme naočkovali 150 psů, což je doposud náš rekord na jednu akci. Psi byli také načipováni a byl jim podán přípravek proti vnitřním a vnějším parazitům. Všichni psi prošli také veterinární kontrolou a je zajímavé, že tentokrát jen 3 zvířata měla menší zdravotní problém (zánět v uších a očích), který jsme následně psům vyléčili. Vypadá to, že naše dlouhodobá práce začíná přinášet výsledky – našim cílem je, aby zvířata na ulici byla zdravá a v rámci možností i spokojená.
Psi na ulici jsou součástí i mnoha mýtů. Během těch let, kdy pracujete se zvířaty, která žijí s lidmi na ulici nebo ve vyloučených lokalitách, jak byste charakterizovali vztah mezi lidmi řekněme žijícími na okraji společnosti a jejich mazlíčky? Vidíte tam nějaké specifikum?
Lidé bez domova mají zpravidla ke svým zvířatům silný vztah. Mají je jako parťáky, kamarády, ale i hlídače a ochránce. Psi, kteří žijí se svými páníčky na ulici, mají jednu obrovskou výhodu – a sice že mohou se svým majitelem trávit hodně času. Pes je smečkové zvíře a společnost tedy potřebuje. Pokud jde o kočky, které se drží kolem příbytků lidí bez domova, tam jde spíš o kočky toulavé a polodivoké, kterým se lidé bez domova snaží pomoci k přežití. Nevýhodou společného soužití je, že lidé bez domova nemají často dostatek prostředků, aby se o zvíře zvládli postarat v případě nějaké zdravotní komplikace.
V rozhovorech s vámi jsem četla, že se k vám dostávají občas i dost netradiční zvířata jako jsou papoušci, morčata, aj. Co se s těmito zvířaty děje dál, pokud nemohou zůstat u původního majitele?
Těmto zvířatům se snažíme najít umístění v nějakém prověřeném útulku či organizaci, která se danými zvířaty zabývá, a ti jim pak hledají nový domov. Psí život není útulek, spíše terénní služba, proto takto s útulky spolupracujeme.
Letos jste získali ocenění ČASovaná bota v kategorii Cena správní rady ČAS za mimořádný přínos pro rok 2018, jak toto ocenění vnímáte, co to pro vás znamená?
Je to pro nás obrovská pocta a taková morální odměna za všechny ty naše odpracované víkendy a nekonečné denní i noční směny při záchraně zvířat, to vše často na úkor osobního života. Ještě jednou za ocenění mockrát děkujeme!
Co vám na vaší práci přijde nejnáročnější a co vás naopak nejvíce nabíjí?
Nejnáročnější je fakt, že nikdy nevíte, co se stane a jaké zvíře bude kdy naši pomoc potřebovat. A jestli to třeba nebude v noci nebo o víkendu, anebo když jste na dovolené. Naše práce je zkrátka nikdy nekončící stres. Proto se nyní snažíme nově nastavit pravidla poskytování našich služeb, protože předchozích pět let byl obrovský zápřah, který není dlouhodobě udržitelný a pomalu, ale jistě, nás vedl směrem k vyhoření. Budeme pomáhat zvířatům na ulici i nadále, ale jinou formou, zejména se zaměřením na akce hromadného charakteru (očkovací akce apod.).
Náročné jsou také chvíle, kdy se majitel zvířete snaží zodpovědnost za své zvíře přesouvat na nás, nejčastěji postojem „pokud mi nepomůžete, pes umře, protože já na to nemám“. Zvíře se pak stává v podstatě takovým rukojmím. Je potřeba určitě říci, že zodpovědnost za své zvíře nese vždy majitel a pomoc zvířeti je hlavně na něm. Pokud nemá dostatek prostředků, aby se o zvíře postaral, je na zvážení, zda je dobré v takovém případě zvíře vlastnit. To se ale vůbec netýká jen lidí bez domova, ale všech lidí obecně. Z tohoto důvodu například zvířatům neposkytujeme krmivo, protože si myslíme, že kdo si zvíře pořídí, měl by být schopen mu minimálně krmení sám zajistit. Pokud si tedy jakýkoliv člověk zvíře pořizuje, měl by zvážit, zda má nejen dostatek prostředků, aby se o zvíře zvládl postarat, ale třeba i zda je k tomu vhodná rodinná situace, jestli bude mít dostatek času se svému zvířeti věnovat, zda je jeho životní styl kompatibilní k pořízení si psa atd.
A každopádně nás nejvíce nabíjí a největší odměnou je pro nás vždy zachráněné, spokojené a zdravé zvíře, které může zůstat u svého majitele.
Některé z příběhů, které na vašem webu nebo v rozhovorech popisujete, jsou velmi smutné a léčba zvířat vyžaduje velké množství času, energie i finančních prostředků. Jak se vám daří získávat finance na podporu vaší činnosti?
Naše pomoc zvířatům stojí na podpoře našich dárců, zejména těch pravidelných. Naši podporovatelé jsou lidé, kteří mají rádi zvířata a měsíčně (nebo i nárazově) posílají finance podle svých možností – někdo stovku, někdo dva tisíce. A díky nim můžeme zvířatům pomáhat.
Pokud by měl někdo zájem, jakým způsobem je možné vaši organizaci podpořit?
Největší pomoc je ta pravidelná, protože víme, že s ní můžeme počítat. Pokud by kdokoliv chtěl zvířatům pomáhat s námi, může se stát pravidelným nebo i jednorázovým dárcem a to zde: www.psizivot.com/chci-pomoci. Všechny naše dárce vždy pak zpětně informujeme, jakým konkrétním zvířatům jsme díky jejich podpoře pomohli.
Více informací naleznete na webových stránkách nebo facebooku organize.