Rozhovor s Rozkoší bez Rizika

Letošní Časovanou botu vyhrála Rozkoš bez rizika, organizace pracující především s ženami pracujícími v sexbyznysu. Požádali jsme pracovnice organizace o rozhovor. Na rozhovor nám odpověděly společnými silami: PhDr. Hana Malinová, CSc., generální ředitelka, zakladatelka organizace; Mgr. Lucie Šídová, výkonná ředitelka; Mgr. Jana Poláková, koordinátorka sociální práce.

Gratulujeme k udělení Časované boty? Jaké máte pocity ohledně toho? A za co byste se nejvíce ocenily samy.

Hana: Že nestojíme, pořád se rozvíjíme, máme nápady a nadlidskou sílu je realizovat.

Jana: Mám velkou radost z ceny, jak jinak. Oceňuji, že se nám podařilo vytvořit stabilní pracovní týmy, dobré mezilidské vztahy v organizaci a taky, že v poslední době se snažíme více zapojovat klientelu do aktivit zaměřených na práva osob v sexbyznysu (např. připomínkování legislativy k prostituci atd.).

Lucie: Moc mě to těší. Je to týmová práce, která nás baví a je to vidět.

Můžete stručně představit R-R a její současné aktivity?

Jana: Cílovou skupinu R-R tvoří zejména ženy pracující v sexbyznysu. Sexbyznysem rozumíme celou škálu pracovního působení klientely, od prostituce po pornobyznys, ale třeba i erotické tance apod. R-R se rozrostla z malé organizace působící zpočátku pouze v Praze a Brně v organizaci působící v terénu ve 12 krajích. Terén pro nás představuje poskytování sociálně zdravotních služeb na pracovišti cílové skupiny, a to jak na otevřené scéně (ulice, parkoviště, trasy), tak především na uzavřené scéně (kluby, priváty - soukromé byty). Klientele nabízíme především rychlotesty na HIV a syfilis a poradenství k bezpečnějšímu sexu. Služby v terénu poskytujeme i v mobilní ambulanci, kde je možné nabídnout poměrně kompletní vyšetření na pohlavně přenosné infekce. Dále poskytujeme sociálně - zdravotní služby v poradenských a zdravotnických centrech v Praze, Brně a Českých Budějovicích. Nově se zaměřujeme i na poskytování individuálních terapeutických služeb (v Praze a Brně). Mezi další aktivity sdružení patří i činnost divadelního souboru Rozkoš, volnočasové aktivity pro matky s dětmi či akce pro veřejnost a lektorování.

Povězte něco o Vašich divadelních aktivitách…

Hana: Divadlo hrajeme od roku 1995, taky dost dlouho. Na hraní divadla jsem se původně moc necítila, psala jsem hry pro své kamarády a kamarádky. To bylo takové nezávazné. A najednou jsem dostala tříleté stipendium právě na to, že budu s klientkami divadlo hrát. To bylo zavazující, ale velmi mi to pomohlo. Tenkrát tomu odborná česká veřejnost nebyla až tak nakloněna, neznala podstatu sociálního divadla a zdálo se jim, že nejde o „pravé“ umění, nicméně dneska ze mě nové hry loudí. Máme za sebou 11 premiér vlastních her - her se zpěvy a tanci.

Udělaly jste výrazné a velmi záslužné aktivity v zahraničí - na Ukrajině, v Bělorusku, Zimbabwe...

Hana: Všude jsme představily naše know how, a funguje to. Jde vlastně o donášku či spíše dovážku zdravotnických služeb do místa, kde klienti a klientky jsou. Z různých důvodů je pro ně oficiální infrastruktura nedosažitelná. Tak jsem vyrobily mobilní horu (pojízdná ambulance) a ta jezdí a vyhledává si svoje Mohamedy a hlavně Mohamedky. Výsledky na Ukrajině jsou skutečně skvělé. Z původních 30 % HIV pozitivních na počátku projektu (2005) se jejich počet snížil na 8 %. V Zimbabwe je to problematičtější. Nejsou peníze na nic, z prosperující země se stala země totálně zbídačená, předpokládaná délka života je u žen 32 let. Lidé mají prostě hlad. A ani se jim nechce moc žít. Bohužel, i když se snažíme, Zimbabwe nepatří mezi prioritní země, takže nás projekt už nebyl nikdy podpořen. Z honosného vládního úkolu je skomírající projekt, podporovaný mnou osobně a za pomoci skrovných volných prostředků organizace.

R-R oslavila nyní 20 let skvělým maškarním plesem. Hano, můžeš představit jak vznikla a jaké byly její začátky?

V pátek 13. 4. 2012 tomu bylo přesně 20 let, kdy při ománkovém víně bylo založeno občanské sdružení ROZKOŠ bez RIZIKA. Předsedkyní se stala Lada Vyskočilová, známá brněnská sexuální pracovnice, která se v sexbyznysu držela osvědčených praktik z předlistopadové éry a působila ponejvíce v hotelu Internacional. Předsedkyní byla poměrně dlouho - zhruba 10 let, slibná kariéra ve vedení organizace skončila jejím nastoupením do výkonu trestu, bohužel to vrhalo na organizaci příliš špatné světlo. Místopředsedkyně Alice Nováková už také není ve vedení organizace. Zemřela ve 46 letech po nedlouhé, ale těžké nemoci, na kterou se u nás i v tomto věku umírá vcelku běžně. Kdo zůstal? No přece tajemnice organizace, Vaše Hanička Malinová, která organizaci táhne celých těch 20 let. Už však na to není sama a v současné době má organizace 33 pracovnic.

V R-R již několik let pracují samé ženy. Čím je to dáno, jaké to má výhody a jsou případně nějaké nevýhody?

Lucka: Musím to uvést na pravou míru. Nejsme jen samé ženy. Spolupracují s námi lékaři gynekologové a venerologové. Ale hlavní tým tvoří jen samé ženy, což je někdy velmi náročné. Já osobně bych muže v týmu uvítala. Je to důležité jak pro vztahy v týmu, tak pro řízení organizace, nové nápady, jiný pohled na problematiku sexbyznysu. Některé naše porady trvají opravdu velmi dlouho neb sklouzáváme od pracovních témat k těm osobním a myslím, že v tom by nás muž v týmu mohl trochu zbrzdit. Někdy řešíme některé věci zbytečně dlouho a mužský pohled by byl v tomto ohledu přínosem.

Výhody (být samé ženy) to má pro práci v terénu neboť se ženami z oblasti sexbyznysu můžeme navázat bližší vztahy a řešit s nimi intimní a vážná témata, která by s muži opravdu řešit nechtěly. Možná je i lehčí vstoupit do klubů a privátů. Ale pro zvýšení naší bezpečnosti při terénní práci by byl muž potřebný.

Klientka, která využívala terapii, mi říkala, že je moc ráda, že si může popovídat se ženou. S předchozím terapeutem se jí špatně mluvilo o sexu, sexbyznysu, intimních tématech a navíc prý měla pocit, že se nezajímá o její problémy, ale o to, jak to tedy v tom sexbyznyse chodí.

Ale pozor. Máme velkou změnu. Náš nový PR pracovník je muž. Je u nás zatím asi 3 dny, ale my se moc těšíme a zatím nevíme, co to přinese, a zda to s námi vydrží. Mám pocit, že se kolegyně i více těší do práce. Najednou je v kanceláři neustále plno...

Jak hodnotíte aktuální stav českého sexbyznysu?

Hana: Z hlediska zdravotního jsme svůj úkol či spíše poslání splnily na více jak jedničku. Podařilo se nám stabilizovat výskyt pohlavně přenosných infekcí mezi sexuálnímí pracovnicemi. Za 20 let jsme povedly téměř 20 000 testů na HIV a z toho byly diagnostikovány 32 pozitivní případy. To je 0,16 %, běžně se v této skupině žen vyskytuje v Evropě až 10 % HIV pozitivních, v Africe 80 -90 %. Pro zdravotnictví naše práce představuje úsporu pouze na léčbě sexuálních pracovnic 20 miliard korun. Pokud bychom to těchto propočtů zahrnovali i potenciálně nakažené zákazníky, dosahovalo by toto číslo výše našeho státního rozpočtu. Syfilis byla testována celkem v 14 200 případech, z toho bylo 399 pozitivních. Tyto případy jsme nejen nalezly resp. diagnostikovaly, ale také odléčily, resp. nechaly léčit ve specializovaných zařízeních. Léčba této nemoci sice není tak finančně náročná jako v případě léčení, ale nikoliv vyléčení HIV, nicméně je velmi virulentní, tzn., že se snadno přenáší, což má jistě značné sociální dopady (rozvody, rozchody atd.) a neléčena syfilida končí letálně.

Jana: Situace na scéně se od 90. let hodně proměnila, ubylo pracovnic zejména v outdoor formách prostituce (venkovní stanoviště), a ženy pracují zejména indoor (v klubech, kabaretech apod.). Scéna se přesouvá též hojně do privátů - soukromých bytů, jejichž provoz je méně nákladný a služby jsou levnější. Panuje značná konkurence, podniky se snaží nalákat zákazníky a i na poli sexbyznysu se konají akce, šťastné hodinky, slevy pro věrné zákazníky. V posledních letech například v Praze vznikaly megapodniky, které se předhánějí v množství pracovnic (stovky pracovnic). Dále je trendy nabídka masáží, včetně tantry. Pracovnice, co už něco zažily, si stěžují na úbytek zákazníků. Některé zkoušejí štěstí v zahraničí, kde se jim daří vydělat větší peníze. Trendem je též snaha obcí vytlačit pouliční prostituci za hranice města pomocí vymáhání vyhlášek zakazujících nabízení a poskytování placených sexuálních služeb na veřejnosti. Ústavní soud v nálezu potvrdil, že prostituce je natolik v rozporu s dobrými mravy, že obce mohou plošně zakázat její nabízení na celém území obce. Pokutování sexuálních pracovnic tak ještě více prohlubuje jejich nelehkou sociální situaci (a přitom prokazatelnost spáchání přestupku je velice problematická).

Jak získáváte důvěru Vašich klientek? Co se Vám osvědčilo?

Jana: Respektem k jejich práci, tím, že je nehodnotíme, nemoralizujeme. Dáváme jim prostor, do ničeho je nenutíme. Stane se, že zpočátku jsou hodně nedůvěřivé, mají obavy, zda se někdo nedozví o tom, co dělají (děsí je různé registry, a taky, že jim byly odebrány děti). Zdůrazňujeme naši mlčenlivost. Někdy pomáhá i k překonání bariér drobný dáreček (sladké, zrcátko, vzorek make-upu).

Lucie: Navázat důvěru je velmi těžké a trvá to někdy velmi dlouho. Chováme se mile. Respektujeme jejich práci. Neodsuzujeme je. Přijímáme je. Výhodou je, že jsme ženy a sexuální pracovnice tak mohou otvírat intimnější témata, která s nikým jiným neřeší. Je pro ně důležité, že mohou mluvit s někým, kdo zná jejich pracovní prostředí. Dále vnímám jako důležité to, že naše terénní týmy se často neobměňují, a že ženy se v sexbyznysu potkávají s kolegyněmi, které znají delší dobu. Jsme stabilní organizace. K důvěře přispívá i to, jak se vyjadřujeme do médií. Takže nejde jen o kontakt s klientkou, ale o celkový obraz organizace.

Jak se Vám daří "pronikat" do nočních klubů?

Hana: Jsme vytrvalé. Přicházíme znovu a znovu. Snažíme se nabídnout něco milého, malé dárečky, co není až tak přímočaře zaměřeno na zamezení šíření pohlavně přenosných infekcí.

Jana: S některými podniky je dobrá spolupráce, naše služby jsou vítány, pracovnice mají zájem o testy. Setkáváme se i s opačným přístupem - jsme odmítnuty už u vstupu, neumožní nám oslovit přímo pracovnice (argumentují třeba tím, že holky mají své lékaře, někdy to může být i signál nevhodných pracovních podmínek, uzavřenosti klubu).

Z čeho máte při práci s Vašimi klientkami radost? Co Vás nabíjí?

Jana: Když se podaří dobrý kontakt s klientkou (dobrý rozhovor s klientkou, klientka zajímá, jak se chránit atd.). Když si klientka stanoví nějaké cíle v sexbyznysu a podaří se jí je naplnit a přijde se pochlubit, že končí (ne že by to bylo myšleno tak, že neuznáváme práci v sexbyznysu, ale přeci jen je tato práce pro mnoho žen zatěžující a psychicky vyčerpávající a jakási beznaděj a zoufalství je na některých hodně vidět).

Je fakt, že často chybí zpětná vazba od klientek - klientka přestane využívat našich služeb (chodit do poradny) a my nevíme, jak je na tom, zda využívá jiných služeb či třeba už naše služby nepotřebuje. Spolu s Hanou jsme obvolávaly bývalé klientky a zjišťovaly jsme, jak jsou na tom. Podařilo se nám získat základní informace od 13 bývalých klientek - v podstatě všechny uvedly, že v sexbyznysu již nepracují. Většinou jim pomohlo to, že navázaly partnerský vztah, založily rodinu. Asi polovina uvedla, že pracuje mimo oblast sexbyznysu, některé byly na rodičovské. Uváděly, že jsou spokojené. Tak to je fajn slyšet.

Lucie: Těší mě, že informace, které předáváme klientkám, si již předávají mezi sebou samy. A já vím, že jsme je to naučily my. Používáme v terénu totiž kromě slov i názorné ukázky.

Minulý týden mě potěšila naše bývalá dlouholetá klientka, která vyrůstala v dětském domově, v pasťácích, x let brala heroin, či co „hlavák dal“, byla ve vězení, na psychiatrii. Měla jsem pocit, že je to beznadějný případ a my jí už fakt nepomůžeme. Nyní má 9 let vztah, nebere, přestala bez detoxu a sama. Je spokojená, upravená, má pronajatý byt mimo Prahu. Nabídla jsem jí, že by se mohla přijít podívat. Řekla mi: „Proč, Lucko? Já už jsem jinde. Mám nové kamarády a už tam nepatřím, ale myslím pořád na Vás.“ To mě opravdu nabilo. Protože i to, co vypadá neřešitelně, se může stát řešitelné a má smysl s tím pracovat.

Co si myslíte o zákaznících Vašich klientek? Jak vnímáte populaci českých mužů, kteří si kupují sex za peníze? O koho jde?

Hana: Zákazník je ten co má chuť a peníze. Typickým konzumentem sexuálních služeb je muž kolem 35 - 40 let, který je ženatý, nebo má stálou partnerku. Z poloviny jsou zákazníci sexuálních pracovnic tvořeni českými muži.

Jak vnímáte aktuální stav financování a dalších aspektů ovlivňující práci nízkoprahových služeb?

Lucie: Je velmi těžké získávat finance pro neziskový sektor, ale to víme všichni. Jeden rok finance máte a nabíráte nové zaměstnance/kyně, rozvíjíte služby. Druhý rok finance nejsou a propouštíte a omezujete služby. Nejistota je veliká. Přesto v naší organizaci je stabilní pracovní kolektiv a to mě těší a jsem za to kolegyním vděčná. Měly jsme krizi na konci minulého roku, ale podařilo se ji ustát. Následek? Demotivované týmy, napětí v organizaci, nejistota, naštvání…..Tento rok vypadá příznivěji (Časovaná bota, velký projekt Nadace partnerství ….), takže atmosféra je již úplně jiná a my máme chuť opět pracovat.

Účastníte se některých oborových aktivit, např. Fóra terénní práce. Jak hodnotíte obor nízkoprahových služeb? A jak se Vám zdá Česká asociace streetwork?

Lucie: Účastním se Fóra terénní práce a velmi ráda. Je pro mě inspirující slyšet názory kolegů a kolegyň. Vždy přijedu s novým nápadem - co nového zavést, co zrušit, nad čím bychom se měly zamyslet….. No a ČAS je super!!! Rozvíjí a profesionalizuje obor terénní a sociální práce. Moc děkujeme za Časovanou botu!!!! Přišla v pravý ČAS.

Jaké jsou další plány Rozkoše?

Lucie: Nápadů máme hodně. No a tady potřebujeme toho muže, aby nám řekl: Tak holky, už se uklidněte a začněte myslet reálně. Zvládneme to všechno? :-)

Na tento rok plánujeme nové letáky pro zákazníky klientek, které jsou zaměřeny na bezpečnější sex. Také byl podpořen Nadací partnerství náš velký projekt Rozkoš bez rizika násilí. Více se zaměříme na téma násilí v sexbyznyse. Ženy ho zažívají snad ze všech stran - v osobním životě, v práci od manažerů klubů, zákazníků, ale i kolegyň. Máme v plánu vydat nové materiály, otevřít toto téma u žen v sexbyznyse, mluvit o něm a hledat pro ně možná řešení. No a možná nás čeká stáž v zahraničí, ale to musíme mít štěstí.

Nějaké vzkazy?

Hana: Hlavně bezpečně, AIDS je fakt hnusnej.

Lucie: Napadlo mě to samé jako Hanu. Hlavně bezpečně. To říkáme klientkám a platí to vlastně pro všechny.

Jana: Dovolím si malou propagaci - podpořte nás a jiné organizace koupí originálních žvýkaček od Charitymints - někteří z vás mohli vidět i bonbóny třeba s Dolly Buster u naší „Bomboly“ na plese.